Re: druhý stupeň a učení

Já se jen ptám, jestli umí to, co má umět, jestli třeba z něčeho nepíšou...na to se jim totiž občas podaří zapomenout. Vysvětlovat víceméně nic nemusíme, ale holky mají rády, když je muž zkouší. On si u toho s nimi asi dost povídá, myslím, že to není jen o tom učení, a protože je to jedna z mála chvil, kdy si ho mohou užít, učí se s ním vlastně rády.

Takže já prudím dotazama, ale takové to naučení se (slovíčka, vlastivěda u páťaček, u sekundánky spíš nárazově něco před písemkou, pokud to neřeší až o přestávce ve škole) je na nich....Když přijdou se špatnou známkou, jsem ještě prudnější, dokud nosí jedničky a dvojky, nechávám je žít....

U té sekundánky platí, že čím víc volnosti má, tím lepší jsou výsledky a tím pilněji pracuje. U dvojčat naopak, navíc jsou v pětce a chceme to zkoušet na gympl, tak ty známky trochu řeším...pokud se nedostanou, tak je nechám v šestce a v sedmičce žít, protože učit už se celkem umí, od osmičky budu zase prudit. Pokud se dostanou, budu mít požadavek pokud možno bez čtyřky (na vysvědčení)....

Já se nemusela učit až do maturity (když nepočítám prolistování sešitu o přestávce před písemkou), pak jsem na VŠ občas měla problém, že jsem se učit potřebovala a nevěděla jak....takže mi dalo víc zabrat naučit se učit, než naučit se učivo...tomu jsem chtěla u dětí předejít a jsem docela ráda, že jim to ve škole tak úplně samo nejde, takže už se musely naučit nějaké úsilí vyvinout, a to v době, kdy jim na tom ještě záleželo....

A teď...je to na nich . (Ale já mám nervy v kýblu .)