soucítím, ale řešení neznám.

moje starší byla velmi podobná, taky to přisuzuju separaci v nemocnici (první 4 hodiny mi ji nechali, pak odvezli na "vyhřívané lůžko"). Jako prvorodička jsem měla málo ostré lokty, nechala jsem ji chvíli tam, pak ji žádala zpět, intuitivně mi hrozně moc vadilo, že mimino není se mnou, ale dalších několik hodin mi ji nepřiváželi, neb byla noc. Takže výsledek bylo hodně hodin děcko mimo a následně TOTÁLNĚ CHOVACÍ MIMINO, přesně jak píšeš. Jakmile bylo mimo náruč (např jsem šla na wc, řvala. Já teda nemám bechtěreva, tak jsem nosila v šátku fakt do roka PERMANENTNĚ. Druhé děcko teda chovám a chovám taky, vyžaduje to (myslím, že člověk-mimino- je vpodsstatě především primát, kterému je přirozené "viset" na matce-samici. Ale je vidět velká rozdílnost, když odejdu od druhého dítěte, není tam taková hysterie jak u první dcery....mŮŽE TO být vrozeným naturelem, ale já ten prvotní neklid u starší dcerky přisuzuju separaci.Řešení nemám, u nás se to částečně poopravilo tím počátečním taháním, myslím, že čím bude malá starší, taky bude respektovat víc "formální" chování. A mít sama sebe pod kontrolou. Nečetla jsem reakce, snad někdo nabídne řešení, já jen soucítím a p=řeju výdrž! Jo, spíte spolu? Nevím, jak to máte s bybičkama/hlídáním, ale sdnažila bych se každý den být chvíli s každým dítětem sama.