Re: Alkoholismus žen - je to opravdu takový problém?

Já jsem byla alkoholička. Pracovala jsem v prostředí, kde se běžně pilo. V tu dobu jsem se rozváděla s manželem alkoholikem. Pila jsem v práci, ale až těsně před koncem pracovní doby ale hodně rychle. Flašky jsem měla všude postrkané. Dnes už si to moc nepamatuju (je to už cca 18 let)ale myslím si, že doma jsem moc nepila. Mě to stačilo už z práce. Tam to všichni věděli, ale nikdo mi nic neřekl. Moje děti už byly větší a ty mi taky nic nikdy neřekly, nevím, jestli to vůbec vědí. Moc blbostí jsem se nenadělala, ale já sama sobě si přišla jako totální kráva. Trvalo to cca 4 - 5 let. Firna najednou ukončila činnost, já nastoupila do jiného zaměstnání, dostala jsem k dispozici služební auto. Řidičák jsem měla, ale auto jsem neměla, takže žádné řidičské zkušenosti. Zakousla jsem se do nové práce, začalo mě bavit jezdit autem a chlast byl pryč. Sama nechápu, jak se to najednou zlomilo. Dnes alkohol skoro nepiju a to jen proto, že mi to vůbec nechutná. Na všechny večírky jezdím autem, aby mě to náhodou nenapadlo. Když je oslava doma, dám si skleničku a tím končím. V létě si někdy dám i maximálně dvě piva a nic mi to nedělá. Silnou vůli jsem nikdy neměla a tak mi přijde, že to byla jen shoda okolností, že jsem se z toho dostala. Ale jsem moc ráda a už bych tam nikdy nechtěla spadnout.