Re: Vymáhání dluhů

Já vím, že je to kopání do mrtvol, ale PROC PROBOHA si člověk, který notabene má sám málo, vezme ÚVĚR na sebe (tedy na peníze, které ani sám nemá) u vražedné společnosti kvůli "kamarádce" (která se ukázala jako vyžírkovská svi.ě)?

Já myslím, a i své děti učím, že rozdělit se je OK a mělo by se to, ale ne tak, aby si tím člověk sám uškodil.

Nechápu ani půjčování velkých částek - naopak chápu zcela totéž v malém - když kamarád/ka nemá na nájem nebo na jídlo, tak by mu to člověk, měl-li by nazbyt, klidně nepůjčil, ale dal a nečekal návrat.

Ale v řádu statisíců? To znamená, že si ten člověk žije nad svoje poměry, chce něco, na co nemá, z jakého titulu by měl chtít po svých blízkých, aby mu to financovali?

Prostě půjčování (větších) peněz má obrovský potenciál nadělat zlou krev.

Chápu, že ta kamarádka z úvodního příběhu to možná vyhodnotila tak, že získat ty peníze zpět by bylo hodně námahy s nejistým výsledkem, takže se jí nechce do toho tu energii investovat. Ale přiznám se, že když už bych tu blbost udělala, tak by se ve mně asi probudily nízké pudy a kdykoli bych tu známou potkala, tak bych se jí zeptala, kdy mi vrátí dluh, případně bych si před ní uplivla, a jak to normálně nemám ve zvyku, tak bych to řekla všem, kdo ji znají.