Vztahová turbulence

Zdravím všechny.
Stala se mi nečekaná věc. Jo a není to téma do časáku pro ženy. Bohužel tedy..
Jsme spolu s přítelem cca 7 let a máme malou dceru. Byl to takový rychlý vztah - velké citové a hlavně sexuální vzplanutí, byla jsem těhotná dříve než jsme se stačili poznat. Mezi námi sice panuje téměř dokonalý sexuální souhlad, ale totální duchovní nesoulad. Neshodneme se v názorech na život, výchovu také moc ne, na víru už vůbec ne. Přítel je excentrický cholerik a z toho pramení naše občasné potíže - v afektu se OBČAS uchyluje ke sprostým nadávkám vůči mojí osobě. Už jsme se i porvali.. Ale vím, že mě má rád, naše zájmy jsou víceméně podobné a volné chvíle si umíme užít.
Koncem loňského roku jsem změnila práci. Do té mě přijal člověk, který mi hned od první chvíle přišel hodně seriózní a důvěryhodný. Takové porozumění na první setkání..Předesílám, že je o hodně let starší než já. No a rozumíme si spolu opravdu moc. Cítím tu náklonnost i z jeho strany. Dle jeho poznámek již od počátku vím, že mě považuje za hezkou ženu. Ale jsou to takové decentní a velmi slušné poklony- nic vtíravého slizkého..Je to velmi taktní muž.
Začali jsme si na jeho žádost tykat a udělal pro mě takovou docela nestandardní věc ( velká pomoc v práci a s financemi). Snažila jsem se mu to oplatit a nezůstat nic dlužná.
Prostě když může on, tak pomůže, to samé já ( i když každý jiným způsobem).
Musím říct, že jsem v životě nepotkala člověka, se kterým bych byla takto duchovně naladěná na stejnou notu.
Někdy spolu musíme někam pracovně jet. To si pak povídáme o všem možném. Nebo mi volá večer, jak mi je, když jsem nemocná. Ale to si jsem jistá, že by projevoval zájem i o jiné kolegy, prostě je takovej.
Není to můj šéf v pravém slova smyslu, protože nejsem zaměstnanec. Ale mám strach, že si kolegové všimnou..
Jinak spolu nespíme, aby nevznikly dohady..
On je rozveden, ale nějaký vztah má. Děti má už pár let dospělé, jedno už má rodinu..
Je mi z toho všeho divně..
Je to fakt "turbulence". Nevím, zda to ustojím..
Co s tím?