Re: Dochází mi dech

Nj, to je život. Chápu ze te to mrzí. Ja si připadám podobne, neřeším teda svatbu, "jen" novou praci (teda uz tam jsem 3 mesice ale porad nejsem úplne zbehla), dvě děti, dostavbu domu (firmou) - uz připravujeme kolaudaci, stěhování bude za par tydnu, na pozemku není zpevnena komunikace, všude bláto kdyz spadne par kapek deště, peníze pochopitelně došly... Dvě děti, kazde ma kroužky které budou mit v červnu nějakou tu besídku, koncert, závody atd. No a domácnost. Přijdu si slusne v chaosu, plánovací kalendář mame na lednici, poctivě zapisujeme lec často taky musíme improvizovat. Třeba dneska mi volala dětská doktorka, ze jsem asi zapomněla na synovu sedmiletou prohlídku... Socialku na me (dělám tam :))). Tak me to taky mrzí, rada bych si užila aktivity děti, vybíráni novych veci do domu atd, a taky jsem spis uz ve vleku události, čekám co a jak dopadne a z čeho bude pruser menší a z čeho vétsi... Dovolena o prázdninách - pokud se vubec s mužem sejdem, tak nemam plán a bojím se to nejak plánovat, at to nezakriknu
Můj světly bod byl říjen, ze uz jako budeme přestěhování, děti se usadí ve školním režimu v novych třídách a ja budu moct myslet i chvilku na své veci. Termín se mi prodlužuje na listopad, neb nám budou opravovat místní komunikaci a budem muset podnikat dost pitomou objizdku každy den do skoly/práce a zpět....