Re: Jak jste se vyrovnali s týráním v dětství?

Cito,

teď budu možná za blbce, protože ten případ nesleduju až zas tak dopodrobna a možná se teď zeptám na něco, co už je všem dávno jasný, ale já jsem až doteď měla za to, že s p. Michalákovou ŽÁDNEJ SOUD NEPROBĚHNUL, a že nepadlo žádný oficiální rozhodnutí, že k týrání docházelo.

Souhlasím s tím, že by se z důvodu ochrany dětí nemělo ZVEŘEJŇOVAT, ale snad by mělo něco takovýho EXISTOVAT jako podklad pro tak závažný rozhodnutí, jako odebrání dětí z rodiny.

Já chápu - a teď doufám, že to nevezmeš špatně, protože to tak fakt nemyslím - že člověk, který si v tomhle směru prožil svoje a nikdo mu nepomohl, bude mít zostřené vnímání v tom smyslu, že bude citlivější na to, kdy by týrané děti měly zase zůstat bez pomoci, a pravděpodobně bude míň tolerantní i k věcem typu "občas nějaká na zadek, no a co", a je v tom velkej kus pravdy (viz ten nýrský případ, kdy dle mého čistě subjektivního vnímání se veřejnost stavěla spíš na stranu toho otce než potenciální oběti), ale zase na druhou stranu bych měla strach ze situace, kdy mně jako rodiči bude možné dítě odebrat až příliš snadno, a přiznám se, že v případě paní M. se mi to spojilo se zprávami velmi podobného rázu z Británie (že úřady usoudily, že děti strádají, a rodičům je sebraly i v situaci, která se nejevila jako týrání), přičemž ti rodiče měli jen velmi omezené šance.

Prostě snad se shodneme na tom že týrání a zneužívání dětí je závažná věc, která by neměla nikomu projít a dítěti by se mělo dostat pomoci, ale na druhé straně by měly existovat spolehlivé pojistné mechanismy, aby nedocházelo k nespravedlivým odebráním a aby každé rozhodnutí bylo dělané transparentně (nikoli pro veřejnost, ale pro soudy, a aby existovalo odvolání pro rodiče, kteří by z něčeho takového byli nařčeni neprávem).