Tino jo máme děti podobné, sleduju to tu už delší dobu S tou disfázií nad tím přemýšlím až teĎ spíš na základě zdejších diskuzí na rodině, a je možné že máš pravdu. Třeba "tam" lehce něco je. Dřív mně to vůbec nenapdlo a ani s doktorů mně k tomu nikdo nesměřoval. U syna vím že má nedozrálovou nervovou soustavu, je předčasně narozený, a s tím i souvisely nějaké zdravotní problémy, tak jsem brala že i řeč je následkem toho všeho, a i logopedka mi potvrzovala že předčasně narozené děti tyto problémy mívají.
A ta povaha - poznávám v něčem dost sama sebe, tak jsem brala že to má holt základ v dědičnosti, plus se to u nějak zesílilo dalšími vlivy.
Já vlastně do té 1.třídy jsem měla obavy víc z té sociální stránky, z té velké změny jako takové. Je "hračička", a to mu vadilo už při zvykání na školku - ten organizovaný řád (paradoxně u něj tedy), ovšem to bylo tím že si rád dělal co chce a nechtěl z toho vytrháván. Tak měla jsem obavu jak zvládne školu v tomto směru, že nakonec budu řešit poruchu učení mně dřív nenapadlo. Naopak v té sociální sféře to zvládl mnohem lépe než jsem i sama čekala, našel si hodně kamarádů atak. (což ve školce se právě moc neměl)
Mně dřív nenapadlo že bych měla nějak extra zvažovat dyslektickou třídu, ani logopedka mi to nedoporučovala, navíc u nás jsou jen v jedné škole - a to zrovna té "mega" škole, což není pro syna zrovna ideál. Jinak proti nim nic nemám, spíš to vidím zpětně, že to řešení, které jsem zvolila, byť i z původně z jiných důvodů, je výborné i pro tu situaci co vznikla později, kdy až začátkem druhé třídy byla diagnostikována dys porucha - má dysortografii.
Jenže teď, i kdybych to zvažovala, už změna třídy nepřipadá naprosto v úvahu, syn je už navázán na své kamarády, na učitelku, na školu jako takovou.
Ale u nás to rozhodnutí bylo více faktorů - šli spolu s nejlepším (do té doby jediným) kamarádem, stejně starým bratrancem. Vyrůstají spolu, chodili spolu do školky, teď sedí spolu v lavici, prostě jsou takoví "skorobráchové". Synovi tahle "opora" výrazně usnadnila vstup do školy. Tohle bylo třeba u nás dost zásadní, co jsem musela vzít v úvahu, že pokud to jen půjde, musí zůstat spolu. Takže ono jsou v tom vždycky ještě další faktory.
A škola - byli jsme se podívat v několika.. a jak jsme přišli do téhle, tak syn řekl .. tuhle ...(jako je mi jasný proč, menší, klidnější, takové "útulnější")..... a bylo jasno, ostatní kategoricky zamítl :)
A jsem fakt moc ráda, že máme učitelku co máme, že mu nesází hromadu špatných známek, ale zohledňuje ho, a spíš se snaží o ten pokrok a motivaci. Vidím jaký je rozdíl učitelka ve vedlejší třídě, není špatná, ale prostě rozdíl je jasně vidět, zvlášť pro takové dítě jako moje.
Taky třeba až po té 1.třídě vidím jak na syna působí ty hyperaktivní děti - mají ve třídě jednoho takové, co furt vykřikuje, vyskakuje atak. Nejen že ho to ruší co do výuky, ale i v ty sociální vazby .. nenaváže s nimi kamarádství. Tohoto syn prostě nemusí. On nemá rád velký hluk, nevadí mu ten "běžný šum" třídy, ale spíš ti vícehlasití jedinci. Stejně jako nějaké "víc řvavé" učitelky. Vím že tu naši nebude mít věčně, vlastně už příští rok asi přijde změna, takže uvidím co bude.
Nicméně teď když už je "etablovaný" ve třídě, jistý si zázemím, a bude zas o něco starší, tak myslím že zas tu změnu zvládne tím pádem lépe.
Mně dost pomáhají tady ty diskuze, člověk vidí že další řeší podobné věci jako já.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.