Re: Prvňák - Tečou mi nervy, nějak to nezvládám.

Lassie,

vidíš to, a moje dítě šlo do první třídy o rok dřív a už v tu dobu dva roky hrálo na flétnu a rok na klavír a teď nevím, jestli rok nebo dva chodilo do Sokola. V první třídě já zařídila skauta, kterého odmítla opustit, i když jsme se později přestěhovali, a dojížděla tam sama v devíti letech 30 km autobusem.

Přetížená se necítila, mluvila o houslích a jen moje nechuť k tomuto nástroji způsobila, že na ně nehraje. Naštěstí mi to nevyčítá...

A nebyly to žádné moje ambice, aby dítě něco dokázalo, ale ty nástroje byl čistě její zájem, Sokol pak způsob, jak se vyřádit i za nepříznivého počasí v poměrně stálém kolektivu jiných dětí, což ona vyžadovala a vyžaduje dodnes. Skaut pak byl můj pokus přiblížit jí svět mého dětství, i když pro mě to byl Pionýr a později nenaplněný sen(odmítli mě v jednom oddíle, že jsem pro ně stará). Kdyby tam po vyzkoušení chodit nechtěla, tak nemusela (dvojčata zkusila a skončila po pár měsících, nejmladší ani zkusit nechtěla), ale ono se ukázalo, že je mi podobnější, než by mě kdy napadlo....bavilo ji to tam hodně.

Jo a první dva roky byla škola brnkačka, vybírala jsem ji holce na míru...taky mě neuspokojila spádovka. Ty další roky to taky byla brnkačka, ale v jiné škole...

Později se pak ukázalo, že optimální počet zájmových aktivit je pro ni tak 10, školu bere jako vedlejšák stále (se dvěma dvojkama s prstem v nose v kvartě gymplu).

Mé dítě není žádný génius, co by končil v přijímačkách na prvních místech apod., naopak, na vybraná gymnázia se vůbec nedostalo, prošlo až v druhém kole. Její zájem o cokoliv spojeného s hudbou považuju za minimálně stejně důležitý, jako je ta škola, a to přesto, že i přes svůj nesporný talent ani v hudbě nedosahuje žádných oficiálně uznávaných úspěchů. Jen je to prostě její svět a já jí v něm pomáhám žít.

Ono se řekne "jen kroužek"....ale někdy může něco tak "bezvýznamného" člověku zachránit život.

Osobně považuju za velmi důležité, aby mělo dítě už i jako prvňáček i jiné aktivity, než jen školu...často je to záchytný bod, o který se dá opřít, když to právě ve škole drhne. Ne že by tedy každý musel mít deset kroužků, jako moje holka, ale třeba právě ten sport je prostě fajn, zejména když rodina jako celek není zrovna "sportovní"...