Re: Ani minutu bez dětí?

Kudlo, v diskuzi, na kterou podle svého vyjádření reaguješ, se nepsalo nic o obludnosti a ani o "ani týdnu bez dětí".
Osobně to mám tak, že od doby, kdy děti jezdily na třítýdenní tábor (velice rády, teď už jezdí jako vedoucí), tedy od 6 let mladšího syna, jsme byli 3 týdny bez nich a jeli cca na týden na dovolenou, na kterou by ony nechtěly (do hor, na kola apod). Nejeli bychom k moři, protože jsme věděli, ze by tam chtěly taky a bylo by jim líto, že nejedou také.
Charakter naší práce nám dovolil zbylé prázdninové týdny trávit s dětmi.
Do té doby, než byli oba na táboře, jsme je občas nechávali u prarodičů, ale nárazově a krátkou dobu, dva tři dny. O celý týden jsme nestáli a jedni rodiče nám to dokonce nedávno vyčetli.
Vůbec nám nevadilo, dokud to tak bylo, že děti máme "na krku" celé prázdniny, bylo to hezké.
Teď jsou děti velké a my jsme s mužem jezdili 14 dní na motorce po Polsku až k moři. Bylo to skvělé taky.
Všechno má svůj čas.
V původní diskuzi jsem se pozastavila nad popisem situace "matka měsíc a půl u baru u moře, děti odložila celé prázdniny u babičky". Vyvolalo to ve mně dojem, že tito rodiče nestojí o to trávit se svými dětmi o prázdninách žádný čas a ano, děti, o které rodiče o prázdninách nestojí, lituji.
Situaci, kdy některé děti raději stráví celé prázdniny u babičky, aniž by toužily být alespoň trochu s rodiči, považuju za nestandardní a myslím, že v takové rodině to není úplně v pořádku.
Netěší mne, že z toho uděláš " Reaguji na to, že týden bez dětí někdo považuje za obludnost".
Ale to je asi riziko psaného projevu.