Re: Chování kamarádů vašich dětí vůči vašim dětem

Dcerka na sobě nechá někdy dříví štípat, a je štěstím bez sebe, že se s ní zase někdo baví, upřímně. Je to takto už dlouhodobé, spíš se to stupňuje, dcerka je pak smutná, a pak, když je na ni hodná, tak jsou zase kamarádky. Nechci, aby si zvykala na to, že když ji někdo ubližuje, je to normální, když se třeba dcerka zeptala, kolik má procent (na mobilu), tak to byl velký velký povzdech, ježíííš co je zaseee co zaseee chcéééééš vole! , tak se ji dcerka málem ještě omluvila, že promluvila. Ono všechno má své hranice, a pokud si je nenaučí vidět, i třeba takto, že to nejde přímo od ní, tak ji to moc do života nepřipravuje. Pokud to nepůjde takto, bude mít opravdu zákaz k nám chodit, nebo to omezit hodně, já si nedokážu představit, že by se takto někdo ke mě choval, ale jak jsem psala, jsem cíťa. Ale vidím to třeba jinak, hodně subjektivně, proto budu ráda za rady, a zkusím více dcerku naučit, aby to šlo spíše z ní než ode mě, máš pravdu