Re: Nadané děti nemají ve školách dobrou podporu, společnost pak nemůže těžit z jejich výjimečnosti

Znám podle sebe. Jenže jsem chodila do školy ještě za socialismu, navíc venkovská škola (ve městech byly aspoň tu a tam specializované třídy, třeba matematické nebo sportovní, pro mne by to znamenalo dojíždět denně 30 km, což bylo naprosto nereálné). Ještě že mne nechali číst si pod lavicí, sice jsem nevěděla, kde čtou, protože slabikovali m-á = má, m-a = ma = máma a já si přitom pod lavicí četla Krásu nesmírnou.
Proplula jsem s lehkostí motýla základkou i střední a na VŠ to byl tvrdý náraz na čumák, protože jsem se neuměla učit a jsouce absolventkou odborné školy (sice výběrové, jediné v kraji), neuměla jsem na rozdíl od gympláků žádný jiný jazyk kromě ruštiny, chyběla mi i matika. Znalost jazyků jsem nedohnala a na VŠ jsem spadla do průměru. Teda do "průměru" - byla jsem ve skupině s drakama, kteří jeli od počátku na červený diplom s tím, že jejich cílem je buď pracovat v Akademii věd nebo učit na vysoké škole. Na jiné VŠ a v jiné skupině bych opět byla za hvězdu, takto jsem byla jen "průměr", byť jsem dost náročnou VŠ absolvovala s průměrem 1,5. Ale fakt je, že to, co se při výuce zanedbalo na základce a na střední, mi tam chybělo a dohnat se to už nedalo.