Re: Znáte někoho, kdo se setkal s adoptovaným dítětem na dálku?

Otazka je, co se tem deckam rika o darcich a jestli se jim o tom vubec neco rika. Bojim se, ze to tam distribuuje cirkev jako SVOJI pomoc, aby ziskala vdek tech lidi a kazda navsteva adoptivnich rodicu je, de facto, nezadouci. Adoptoval jsem tak kluka z Indie, ale nikdy jsem ho nevidel. Kdo vi, jestli vubec existoval. A navsteva? Neustale vymluvy, proc to nejde, proc je to nevhodne a i nebezpecne atd, atd. Tak jsem se na to vykaslal. Musime si uvedomit, ze se do tech programu zapojuji lidi, kteri treba nemuzou mit dite a na radnou adopci uz jsou stari. A takovi lidi chteji opravdu vic, nez 2x do roka uniformni dopis. Takovi lidi chteji proste prujet 1x rocne na mesic na navstevu, seznamit se s adopcetem a navazat blizsi vztahy. Jenze vetsina neziskovek to umoznuje zpusobem "..ach jo, vy se naotravujete.. no, co mame s vami delat, jedte za pul roku s nami a my vam budeme neustale za zadkem, budetre neustale pod kontrolou, zadny soukromi..". A obhajovano je to tim, ze kulturni podminky jsou drasticky jine. Jenze pokiud diteti platim skolu, kde se uci i o Evrope, tak se neda nic delat, ale jednou se, v me osobe, bude muset s tou Evropou kontaktovat. Pripada mi, jako by neziskovky delaly z klasicke mince se dvema stranami minci, ktera ma jen JEDNU stranu. Zaplat a neotravuj a kdyz uz ti musime vyhovet, bude to podle nasich pravidel..