Re: Celostátní karanténa

Já tedy nevím, ale já celý život trávím v práci čas s lidmi, s nimiž si nemám co říct nebo kteří jsou mi nesympaticti či dokonce vysloveně odporní. Ve škole jsme byli všichni stejně staří, měli jsme společného nepřítele - školu, ti, kteří byli protivni, těm jsem se mohla snadno vyhnout, měla jsem tam kamarádky, na které jsem se denně těšila, pokecaly jsme, zasmaly jsme se. V práci jsem si za celých víc než 35 let našla jedinou kamarádku, zato jsem musela bojovat s odpornými šéfy. Ve škole sei mohlo stát, že maximálně chytnu kouli, kterou si vzápětí opravím, zatímco když jsem udělala chybu v práci, tak z toho byla vždy šílená aféra a mohla jsem čekat, kdy mě kvůli tomu vyhodí a já pak budu mít blbě reference a nenajdu si jinou práci, takže budu bydlet pod mostem a žrát kořínky.