Re: Úvaha nad citátem

Já jsem začala žít "jinak" asi v padesáti. Přestala jsem odkládat věci " na potom", co jsem chtěla někdy udělat, jsem udělala hned. Začala jsem víc utrácet a užívat si. Zrekapitulovala jsem si a přehodnotila si vztahy s lidma. Některý věci jsem si ujasnila.
Můžu říct, že kdybych měla zítra umřít, řekla bych si "jo, dobrý to bylo..."

Vlastně si poslední dobou čím dál víc uvědomuju blízkost konce, spousta lidí, které znám už tady nejsou nebo se blíží do věku, kdy se pravděpodobnost odchodu zvyšuje. Ne , není mi osmdesát, ale vím, že těch půlroků už tolik být nemusí a taky že nebude.

Kdybych měla jistý jen ten půlrok, žila bych úplně jinak. Přestala bych chodit do práce, udělala si seznam přání, půlrok si rozplánovala a užila bych si ho na max. Asi jako, když jsem byla u moře na jeden den. Bylo to strašně intenzivní a člověk si užil každou minutu, které normálně vůbec nevěnuje pozornost.