25.2.2023 0:37:41 Vážný2
Re: Po čem muži touží
Tak nevím, mám plat asi 3x manželky, ale zároveň vím, že by bez jejího platu bylo podstatně hůř. Peníze máme odjakživa dohromady. Ona má ale práci náročnější, než já, protože být 8h denně u řvoucích dětí... (Teoreticky 7, ale prostě u nich ve školce se počítá, že asistentky tu hodinu nepřímé povinnosti použijí na hlídání spících dětí a úklid ve třídě).
Jsme oba hodně odlišní, ale o to je ten život zábavnější.
Když byly děti malé, tak jsme se úplně nestřídali, ale cca 20% všech doktorů jsem zvládal já. Vedl jsem vždycky rodinné finance, což taky býval často úkol žen v mé generaci (halt jsem elektronické bankovnictví zvládal už tehdy, když to banky testovaly). O tohle se žena nikdy nemusela starat, měla kartu...
Byla doma s dětmi asi 9 let, protože to potřebovaly. Kroužky je moc nezajímaly, kdyžtak ty, co byly ve škole. A skauti. Akorát školy jsme vybíraly, protože ADHD dítě všude nechtěly. A chtěli jsme pokud možno křesťanskou školu.
Technika v domácnosti, jakkoliv zastaralá apod. šla za mnou, protože žena na tohle nikdy nebyla. Párkrát jsem měl rozebranou pračku, sušičku a myčku. Něco jsem opravil já (později syn), něco musel přijít opravář. Často šlo o banality, že kvůli blbě danému nádobí voda zatekla pod myčku a bylo ji nutné vymontovat z linky, naklopit a vylít. Nebo střep v čerpadle. Youtube je skvělý zdroj manuálů k opravám. Samozřejmě konfigurace domácího IT šla za mnou.
Po čem muž touží:
Po to co se stejně nenaplní - mít uklizenou domácnost - žena to už nedává a máme přeplněno věcmi.
Mít si kde číst a dobře spát. Půl roku jsme bojovali s matracemi na posteli. Doteď ženě vadí, že z nich blbě vstává (máme úzký pokoj a vstáváme přes paty postele). Uvažuju, že bych jí namontoval hrazdičku, jako ve špitále. Klid mám spíš v autě, často jsem chodil z práce až kolem půlnoci, v posledním roce je to lepší, chodím kolem 20.00.
Nějak zrekonstruovat ještě byt, hodně věcí se rozpadá, ale připadá mi, že na to už nemáme sílu. Občas vyjet mimo domov (aspoň 1x za měsíc) na víkend někde - jenže to znamená strašné stěhování. (Dýchací přístroje CPAP - "sloníky", léky, inzulíny, prodlužovačky ke sloníkům atd. To vše na dvě noci.) I kvůli té samotě, byt je bezbariérový openspace, dveře jsou lehká leporela, někde rozbitá, tj. nikdy jsme neměli soukromí.
Byl bych rád i za zdravé dobré jídlo, ale ani tohle není úplně možné, protože jednak žena moc zdravě vařit neumí (a nikdy nebyla schopná moc fungovat podle receptů), jednak miluje takové divnosti, jako vnitřnosti, chrupavky (brrr), atd... Já chci libové maso, ale to je drahé a podle ní bez šťávy. A krom toho, přišla dávno před covidem o čich. Ani u mně to není, co to bylo.
Máme rádi procházky, ale oba teď špatně chodíme, artróza, ostruhy na patách.
Odpovědět