Re: Po čem muži touží

Před x lety mi psycholožka řekla, že je moc dobře, že jsem ho v dospívání neměla ve svém životě, protože bych pro dobré slovo přilnula třeba k čertovi. Že to celé bylo jedno velké štěstí, protože promiskuitní obšourníci to s ženami zpravidla umí, dovedou ženě/dívce zalichotit a já bych byla celá pryč, že se mnou někdo "dobře" jedná a nabila bych si kokos, až by přišla zátěžová situace. Na tohle jsem si vzpomněla, když jsem zjistila, že jeho jméno je na dveřích té provozovny a zůstala na to zírat. Není mi už 15, v té době jsem se ho vydala hledat přes půl republiky, ani 32, když jsem chodila k té psycholožce, ale stejně bych možná měla problém s "imunitou" vůči tomu člověku.

Na druhou stranu v té rodině je zdravotní zátěž, neurologická, a starší sourozenec mého otce na ni v mládí zemřel, podědil ji po svém otci. Tuhle informaci bych potřebovala vědět. Na Heritage jsem byla v kontaktu s jedním ze svých biologických strýců, a před pár lety jsem v pečováku navštívila svou biologickou babičku - tento kontakt mi přišel docela důležitý. Její slovenština byla moc milá. Podle jejího vyprávění mi leccos došlo. Že můj bio otec není ze své podstaty špatný člověk, ale jeho šílené dětství, otec se závažnou diagnózou, který týral celou svou rodinu, ho zformovaly k jeho postojům - k ženám, životu, zodpovědnosti a tak.