Re: Už máte za sebou krizi středního věku a v kolika letech a jak jste jí proživaly?

Já ještě ne, ale mám ještě čas. Uvidím, za pár let, až dítě bude fest v pubertě nebo dospívající - furt pryč...

Ale jak stárneme všichni, tak spousta lidí v mém okolí už nějaké "krize" prožívají nebo prožili.

Chlapi (moje věková skupina 45-50 let) už většinou začali běhat, dělají si pilotní průkaz... (o milenkách snad ani nemluvím)... A teď už začínají mluvit o tom, že už možná "nic nestihnou". Třeba jeden můj vrstevník si posledně postěžoval, že "do té Ameriky už se asi neodstěhuje" a ani "tu stíhačku už asi nikdy nebude pilotovat". No, to já teda taky ne, ale netrápí mě to Jo, a taky všichni (ti chlapi do jednoho) mají pocit, že jsou tlustí a hubnou (aspoň teda o tom mluví).

Já to tak třeba nemám, já po 10 prvních letech v komunismu, dalších 20 letech sice mládí, ale zase chudých, dalších třeba 5 letech s malým děckem..., mám pocit, že konečně ten život umí být fajn (nejsem u dítěte tak uvázaná, mám peníze, můžu se realizovat, vybírat dovolenou...). Za posledních 10 let jsem toho stihla víc, než za 35 předchozích, takže ten pocit "nic nestihnu" a "je nejvyšší čas s tím něco dělat" nemám. Jediná shoda je v tom, že "jsem tlustá" a "musím zhubnout"

Spíš, že je to dřina, furt práce-barák-domácnost-dítě... (v práci nestíhám, okna neumytý...) a že jsem jak křeček v kolečku... Těším se na tu správnou krizi, kdy se na to vyseru, začnu chodit cvičit, po kosmetikách, zvolním v práci... Mám to napočítáno, že za 5 let (doplatit hypotéky, dodělat rekonstrukce, našetřit nějaké peníze, dítě bude skoro dospělé...), bude to fajn. Takže si tu krizi plánuju na 50tku.

Mýho muže to naštěstí zatím nepostihlo, min. jednou ročně se o tom bavíme (většinou v kombinaci povídání o někom známým, kdo tím prochází)... Možná je to i proto, že teda já jsem už ta "druhá", dítě se narodilo v jeho 41 letech, takže teď po 50, je ještě furt "mladý otec" (nebo teda aspoň otec malého dítěte). Max. že začal jezdit na elektro-koloběžce (lepší, než si kupovat motorku). Na milenku jsem nepřišla, ale je fakt, že já preventivně odmítám jakékoli pátrání tohoto typu.

Oba jsme si dost "užili", než jsme se dali dohromady, u obou z nás ti "bývalí" byli horší, než jsme pro sebe my, takže myslím, že jsme spokojení, že to tak je... Navíc naše dítě je viditelně strašně spokojené, když jsme všichni spolu, už jenom kvůli němu bych nic neměnila. Muž je velmi odpovědný otec (oběma synům), takže myslím, že i kdyby měl nějaké vedlejší úmysly, tak kvůli spokojenosti dítěte by se zapřel.