Re: Jste někdo také tak smutné?

Zufi,
sedací nerv mě bolel v těhotenství (tj. nemohla jsem se ani nijak medikovat), přešlo to časem (a cvičením). Kolena mě bolí už od padesátky, mám artrózu, jednu dobu jsem chodila o holi. Artrózu mám i v drobných kloubech - prsty na rukách a na nohách - berou mě křeče a bolesti do chodidel, v rukách občas neudržím věci, nebo naopak třeba rozmáčknu vajíčko - nemám to pod kontrolou. Přišla jsem tím o celoživotního koníčka (lezení), což vadí hodně.

Beru nějaké doplňky, cvičím, posiluju. Musí omezovat fyzicky náročné činnosti a práce - a stejně se mi občas stane, že to přeženu a musím pak strávit minimálně jeden den v posteli a šourám se po baráku jak stará bába.

Na kolonoskopii jsem měla jít v době covidu (preventivně, rakovina v rodině), vykvákla jsem se na to. Asi bych to měla absolvovat, ale bojím se anestézie. Jakékoliv.

Opakované bolesti krku nemám - ale mám opakované bolesti uší a dutin - mám HIT a astma, jsem na bezlepkové dietě, ale po těch letech mám už vychytané medikace - a medikuju se, protože už nikdy nechci skončit s pětiměsíčním chronickým zánětem a léčit do prednisonem (z kterého blázním).

Ale prostě jsem stará bába - a na druhou stranu - děti jsou dospělé (i když tak tak - jsou na univerzitě, takže ještě spoustu podpory potřebují), tak už si můžu udělat volněji, můžu si dovolit být nemocná nebo bolavá, můžu si zkrátit hodiny v práci a tak... vím, že ty tohle (zkracování hodin) nemůžeš - ale možná by i to byla cesta - zkusit vymyslet, jak si v té práci trošku ulevit? Vypadnout z krysího kolečka?