sněhulko, hodně se to shoduje s tím, co dávala jerry...
já si vždycky vzpomenu na vtip o hádce:
"Hádka se s ženou je jako koncert známý kapely - nejdřív zahrajou novinky a pak vytáhnou starý osvědčený fláky."
a tady se držím důsledně toho, že při hádce vždycky řeším aktuální věc, držím se tématu a netahám nic z minulosti... to, že se před lety opil, nepřišel v noci domů i když věděl, že máme druhý den vyzvednout dítě z tábora, a já ho musela nabírat cestou, nijak voňavého a ještě lehce pod vlivem, to je historka k pobavení, ne k vyčítání po letech
opravdu si hlídám, abych neřekla nic, co by ho doopravdy ranilo (moc dobře vím, co jsou ty slabé strunky, takže na ně nikdy nazahraju)
nevytahuju žádné příbuzné, nepředhazuju jejich chyby - soustředím se jen a pouze na to, co mě v tu chvíli štve, takže žádné "jsi paranoidní jako tvoje matka", "tvůj brácha všechno naslibuje a stejně to neudělá"...
pokud cítím, že jsem opravdu hodně vzteklá, řeknu, že si o tom promluvíme později a nejdřív sebe sama zklidním, odejdu z místnosti, maximálně štěknu něco jako "teď mě nech" v nejhorším případě "jdi do hajzlu" - muž už ví, že to je v jeho zájmu, aby mi dal čas
taky ví, že když mlčím, není to "za trest", ale prostě proto, že nechci ječet
obvykle se jedná o max desítky minut, ne, že bych mlčela celý den
během toho oddychového času si v hlavě zformuluju myšlenky do slov a sama je pak ještě zkoriguju, aby byly co nejsrozumitelnější - tady mi to teda kazí muž, protože v tom čase on se se mnou v duchu hádá dál, vymýšlí si co bych asi tak mohla říct a pak se se mnou má tendence hádat, jako bych to opravdu řekla
ale to on dělá často, něco si myslí a pak věří tomu, že si to myslím já a pak mi to vyčte, přiznávám, že s tím marně bojuju celé ty roky a ne a ne ho to odnaučit
a zakázané jsou slovní obraty "ty vždycky..." a "ty nikdy..."