Re: Únava

Já jsem naštěstí nikdy nedělala v korporátu, zahraniční firmě nebo nepodnikala, takže jsem to s prací nemusela nijak přehánět. Stejně jsem v 90. letech měla samé problémy s nemocnými dětmi, takže to byla priorita. V práci jsem to naštěstí měla tak, že jsem si ji organizovala sama, nikdo mě nekontroloval, takže jsem mohla být i dvakrát měsíčně na OČR a dodělala jsem to potom. Ale tedy žádné přesčasy, naopak, protože jsem měla hodně pochůzek, mohla jsem si v rámci pracovní doby vyřídit i soukromé záležitosti a často jít z pochůzky i dřív domů, pokud jsem to potřebovala. A měla jsem kolegyni, se kterou jsme se mohly vzájemně zastoupit, když to jinak nešlo.