Re: Hlášení známek nahlas

TaJ - ty sama máš přece dítě, jemuž mozek funguje trochu jinak, než "průměrnému dítěti" nebo "tvůrci učebnic" (jak já s oblibou říkám).

Mému dítěti taky a vím to od malička. Tj. moje objektivně inteligentní dítě by na normální základce a v (dejme tomu podprůměrné) škole, nebo zkostnatělé v minulém století, mohlo klidně mít trojky...

Protože třeba
- neumí číst zadání (budeme pilovat tuto schopnost na přijímačky)
- tím pádem neumí třeba dobře přepsat příklad z tabule do sešitu (v matice) a pak holt celou dobu počítá něco jiného (vyřešeno tím, že mají příklady vytištěné v pracovních sešitech nebo na papírech na test)
- neumí myslet jako tvůrci učebnice/pracovních sešitů, takže na některá zadání píše "vtipné" odpovědi (v podprůměrné základce by jistě řekli, že drzé, ale on to tak opravdu nemyslí, on odpoví prostě to, co mu připadá jako relevantní odpověď)
- na druhou stranu matiku (zvlášt na těch nižších stupních) vidí, tj. bohužel nepíše způsob řešení - výpočty - prostě pinkne do odpovědi výsledek, proto mu na druhou stranu výborně jdou logické úlohy (jen nemá ten postup napsaný)
- plete si pojmy - sluchově podobná slova pro něj jsou volně zaměnitelná - což vede někdy k vtipným odpovědím - v senátu je 81 seniorů (senátor a senior), jindy ke špatným (přívlastek a přísudek třeba) Takže když bude mít cvičení, podtrhni ve větách přísudky, možná bude mít podtrhnuté všechny přívlastky - na "normální základce" by možná dostal 5. V naší škole mu řeknou - no jo, tys zas popletl, co je co, viď...
- tím, že si nepamatuje pojmy, tak používá ve vlastní řeči jiná slova - kolikrát já jsem mu v rámci učení přeříkávala věty typu - ano, ale té špičce v matematice říkáme vrchol... nebo, ano, ale té kostce v matematice říkáme krychle.
atd.

Spousta věcí se zlepšila dozráváním nervové soustavy a samozřejmě roky strávenými ve škole. V něčem bude mít limity asi na celý život a bude se to muset učit nějak kompenzovat nebo se takovým činnostem v budoucí práci vyhýbat. Ale nic z toho není důvod, aby mu někdo znechucoval školu hnusným známkováním nebo veřejným prezentováním, nedejbože nějakými ponižujícími komentáři...

Podle mě to to dítě ví nejmíň, když mu to dospělí furt neotloukají o hlavu...

Syn třeba měl vždycky mizernou jemnou motoriku (grafomotoriku) a učitelky ve školce mi říkaly, "on tak mizerně stříhá nůžkami" a já na to "ano, máte pravdu - vím to já, víte to vy, ale dítě mi prosím chvalte, on stříhá celkem rád a já jsem ráda, že ho to baví a že se snaží." K čemu by bylo, kdyby mu říkali - tys to hnusně ostříhal, podívej na Janičku, jak ta to má krásně vystřižené... nebo "líp" (ale ve výsledku stejně) Jak to ta Janička pěkně vystříhla, to je krása..., NO jo no, máš to trochu kostrbaté, ale aspoň ses snažil. Bolelo by někoho, kdyby prostě řekl, stejně jako ta máma - moc pěkné to máš, opravdu ses snažil (i když objektivně to prostě proti tomu dílu Janičky bude tragédie)....