Re: Co děláte 9 víkendu?

když loni syn skončil v bohnicích, taky jsem zvažovala, jestli to tátovi říkat... měla jsem potřebu ho chránit, přesně jak píšete - aby se nezatěžoval něčím, co stejně neovlivní... nakonec mi nezbylo, než všechno vysypat, přece jen se výrazně změnil rodinný rytmus, nevím, jak bych to okecala a kupodivu on byl fakt rád, jasně, že ho to taky trápilo, ale jak sám řekl "kdybych neměl reálné informace, měl bych tendenci si vymýšlet vlastní teorie"... a musím říct, že nakonec jsem byla fakt ráda, opravdu mi hrozně pomohlo s ním mluvit, ani jednou nepadlo žádné mravokárné slovo, žádná výčitka, vždycky mě podržel... dokonce byl asi jeden z mála, kdo chápal mé pocity, mohla jsem mu říct i věci, které jsem se málem styděla si i myslet... cítila jsem se trochu zahanbeně, že ho nešetřím, ale myslím, že byl opravdu rád, že s ním o tom mluvím... nevím, jak bych tu dobu bez něj zvládla...