Re: Pondělní chvilka poezie

Školní brašnička - Jára Cimrman

Má školní brašničko s penálem dřevěným,
s tebou jsem chodíval zeleným osením.
V tobě jsem nosíval většino jedničky
k radosti tatíčka, k radosti matičky.

Učitel Voříšek dávno již pod drnem
choulí se v hrobečku v kabátku chatrném.
Má školní brašničko s penálem dřevěným,
jak se ti, Voříšku, jak se ti odměním?

Vše, cos mě naučil, předám teď národu,
semínka z brašničky vydají úrodu.

Tím jsem vyhrožoval z legrace na třídní schůzce v jedné krizi zástupci, že to naučím dceru, pokud ještě dostane od třídního za trest se naučit nějakou další báseň.

Ve 2. třídě dostala totiž Kytici od Erbena. Titulní báseň sbírky je krásná a vlastně vyjadřuje poslání celé sbírky, ale na 7leté dítě moc komplikovaná, archaický jazyk, a v jeho přímém myšlení temná.

KYTICE

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely kaţdičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly.

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
natrhal jsem tě na dávné mohyle
- komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snadže se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snadže i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!