Posilovna - rozhodně, rozhodně, rozhodně, rozhodně...
Já, s hlubokým odporem k jakémukoli cvičení..., jsem xkrát začala doma "na koberci", podle videí na internetu atd., nikdy to k ničemu nebylo.
Měla jsem mentální limit na váze, že až se určité číslo objeví, začnu pořádně něco dělat a stalo se...
"Koupila" jsem si trenérku, ženskou v mým věku (no, lehce starší), aby "měla pochopení"

Jediné, co se po mě chtělo, abych si z toho udělala prioritu, tedy zapsala si to do diáře stejně, jako schůzky s klienty... a tudíž to brala jako "povinnost".
Je to k nezaplacení - nebloumáš bezcílně od stroje ke stroji, nepřemýšlíš, co s tím, opravuje ti chybné postoje a postupy, má jasný postup, a furt "ještě třikrát"... Dávno bych skončila v té konkrétní sérii, protože "už jsem unavená" nebo "už to bolí", ale ona mě nenechá... Překvapivě mě fakt nic nebolí z přecvičení, cvičím hodinu fest, triko propocený a normálně druhý den chodím i se hýbu...
a, i když bych si to nikdy nepomyslela, tak jsem dobrovolně šla cvičit i v tyto sváteční týdny (i sama) a překvapivě mě to i baví (což je pro mě tak strašně divné...)
Ale pár hodin nestačí, já mám teda odchozeno 15 (z toho 12x s trenérkou) a furt to neumím... Určitě ji budu potřebovat ještě aspoň 2-3 měsíce...