Re: P

když se kamarádce kdysi rozváděli rodiče, bylo to někdy na začátku sš, maminka byla iniciátorem rozvodu a kamarádka se měla rozhodnout, jestli chce být svěřena do péče tátovi (zůstat doma) nebo mámě (cestovat za ní do nového bydliště)

pamatuju si, jak ji strašně trápilo, že se 1) musí rozhodnout, 2) že se táta neskutečně urazil, že si vybrala nakonec mámu, vyčítal jí, že máma rozbila rodinu a teď mu ještě přetahuje děti. Kamarádka byla fakt zlomená, říkala, že by fakt chtěla zůstat doma, kde to zná od narození, nicméně je to máma, kdo u nich seděl, když měly se ségrou horečky, kdo v noci vstával, aby jim dal atb - prostě je to máma, no, ačkoli táta byl naprosto zlatej, ale když byly nemocné, dal jim pusu a šel na pívo

moje děti by řekly, že mají raději tátu (velká svoboda, nekritický přístup, malá ochota říkat NE na některé nápady), hyperprotektivita "já tě ten 1 km odvezu, aby se ti něco nestalo" - já neříkám NE nijak často, spíš říkám "ANO, když splníš tohle a tohle" - stříbrná medaile v kategorii rodič je také hezké umístění, ne (si vždycky říkám, lehce kysele)