Re: Co budete dělat o víkendu?

Rose, jen někdy je to tak, že to okolí na tobě stejně pozná a vycítí, že se něco děje a věř, že je to pak horší, než když ti to ten dotyčný přímo řekne, že se něco děje a co. Já taky mám tendenci to dlouho řešit spíš sama v sobě - nemám problém si přiznat, že už něco nedávám, ale spíš dlouho přemýšlím, jak z toho ven sama. Ale sama jsem si to nedávno zažila z druhé strany, když na syna zase dolehla nějaká krize, tentokrát nesouvisející vůbec se školou, ale viděla jsem na něm, že se něčím fakt trápí a vůbec jako by to nebyl on...ale on se mnou nechtěl o tom mluvit (což jsem doteď v podstatě nezažila, protože když měl nějaký problém, tak nakonec většinou stejně přišel a probrali jsme to). Respektovala jsem, že se mnou o tom mluvit nechce, jen jsem nabídla, že si kdykoli může přijít promluvit, nabídla jsem mu, že můžeme kontaktovat tu jeho paní psycholožku (má i soukromou praxi) apod. Nakonec to tuším probral s kamarádem a tváří se že vyřešeno, ale nejsem si tím tak úplně jistá. Jenže mluvit se mnou o tom pořád nechce, co se stalo, co řešil...nenadělám nic, no. A jo, moc dobře znám ten pocit, že někde něco vyřešíme a za chvíli se zase objeví něco dalšího. Člověk si říká, kdy už konečně bude chvíli klid...a ono pořád něco.