Re: Jaké jste byly ve svých šestnácti?

Ve školce jsem jen chodila občas nakupovat drobné nákupy - chleba, mléko, máslo nám i babičce a chodila se vzkazy. S babičkou jsme bydleli tak 200 m od sebe, takže to byl kousek, ráda jsem jezdila na kole a cítila se důležitá. Do školky jsem chodila v předškoláku půl cesty se starší sestrou - druhačkou. Pak se naše cesty rozdělily a já jsem došla sama. Rok před tím mě vodila, to jsem byla v jiné budově, která byla na trase do školy. V předškoláku jsem měla revers, že budu chodit ze školky sama. Nějak od první-druhé třídy nás mamka postupně zapřahala do veškerých prací: úklidu, vaření, zahrady, péče o "havěť". V 5. tř. jsme už všechno uklízely, muselo být všechno hotovo, než přišla mamka z práce. Hodně toho taky bylo na zahradě/poli. Kromě naší zahrady jsme musely dělat "jednotky" na JZD - jednotit řepu, okopávat česnek, začátkem prázdnin byla sklizeň česneku, tam jsme s mamkou chodily fakt od malá (neměl kdo hlídat). Do ř. tř. jsem tomu moc nedala, pak jsme jednou závodili, kdo ořeže nejrychleji bedýnku. Makala jsem jako šroubek a porazila i ty nejrychlejší babky. Mamka nám naše peníze dávala. Ségra si za to nakoupila desky a pod., já, debil, třeba zimní bundu. Od 7. tř. jsem tam už chodila sama, málokdy mi přišla mamka pomoct, to už jsem zvládala odpracovat sama víc, než měli povinné v JZD. Za ty 2-3 týdny jsem si vydělala na kolo.
Vařily jsme o víkendu samy se ségrou běžně, když měla mamka po noční. Než šla spát, dala nám pokyny. Pamatuju si, že jediný problém jsme měly s knedlíky, neuměly jsme odhadnout kvasnice, to jsme někdy šly mamku budit, ať nám ukáže, kolik jich dát. Uvařila je potom ona, my jsme jen zamísily.
Taky jsme od mala poklízely králíky a slepice, mívali jsme i kachny. Musely jsme na trávu, přinést seno, když byly husy, tak jsem je pásla. To jsem milovala, ležela jsem v trávě, četla a jen hlídala, aby nezdrhly nebo neuplavaly. Prase jsme měli jen jednou, při poklízení mě shodilo rypákem, tak se předčasně zabilo a další jsme nepořídili. Jeden rok jsme ukecaly taťku, ať nám nechá jedno ze dvou kůzlátek, co koupil na velikonoce. Kozu jsme pásly, byla to atrakce. Jednou jsem uspořádala výlet se spolužačkami přes pole tak 3 km do lesa a táhla s sebou kozu (kvůli ní byla ta akce). Koza za dědinou začala stávkovat. Statečně jsme se střídaly a dovlekly ji až do cíle a zpět v náručí.
Tak od 3. třídy jsem topila. Když přivezli uhlí, čekal na nás děda (už při práci), museli jsme to rychle uklidit. Kdyby do toho napršelo, mohlo se ve sklepě vznítit. Běžně bylo uklizené dřív než přišla mamka z práce.
Každou sobotu se pralo, pak se žehlilo. Jednou jsem žehlila 12 košil, to byl opruzeniny, nejlepší byly kapesníky a utěrky.
Když mi bylo 17, naši odjeli do Kanady na rok. Obstaraly jsme všechno samy.

Moje dcery chrní klidně do oběda. Když potřebuju něco pomoct, musím je nahánět. Kopat umí jen nejstarší. Ale všechny umí vařit, nejstarší a nejmladší i péct. Nejmladší se naučila sama vařit ve 2.-3. třídě, byl covid, vyžadovala jídlo ve 12 hod., což jsem jí nemohla obstarat, protože jsem učila. Tak mi do výuky občas vlezla s pánví nebo hrncem, jestli to má takto vypadat. Od té doby nemusím těstoviny, holky je milují, tak byly furt. Peče i dorty. Myslím, že jak to v kuchyni baví mě a nedělám z toho vědu, neměla strach se do toho pustit sama.
Nejstarší chodila na brigády od 14 uklízet do kempu a pak do nemocnice, na výšce obsluhovala v restauraci. Prostřední a nejmladší občas jdou dělat k bratrancovi ponožky, prostřední teď maluje pilot ilustrací do dětské knihy. Holkám je 17 a 15.