Re: Brigáda pro 16 letou

pro mě to tehdy moc motivační nebylo, protože to, kde jsem byla, jsem prostě brala jako nějaký pracovní standard, takže to spíš vedlo k tomu, že mi nějaké peníze nestojí za to, abych stála u hranolek a domů chodila vyřízená, a prostě jsem víc energie věnovala šetření (na jídle, na sobě)...a to mi přišlo blbý. Dodnes si říkám, jestli mi žlučníkovou koliku nakonec nezpůsobilo, že jsem šetřila v restauracích na pití, které jsem si nedávala, a jedla levná mastná jídla...:/

no, nevím, jestli to bylo dobré. Do životopisu jsem si psala stejně jen poslední brigádu, to co pak souviselo s profesí..

K čemu to dobré bylo, tak bylo, že jsem šla a nebála se někde zeptat, apod. To určite jo...
Ale nikdy mě nenapadlo cokoli typu "Tak tohle fakt dělat nikdy nechci"... protože jsem to vnímala v tu chvíli jako top v žebříčku toho, kam mohu jít, kde se mohu uplatnit. Neměla jsem takový nadhled, abych si dokázala říct - maturitou se všechno změní, to pak budu v kanceláři a budu mít práci lepší... to mi nějak do hlavy nedotékalo, v momentě, kdy jsem se snažila zvládnout svůj top strop zkušenost v mekáči.
Spíš jsem si připadala neschopná, že mě to tak vyčerpává. Neměla jsem srovnání, pracovala se staršími zajetými kolegy...
Nevím, no...