Diskuze : Zdraví : Ploché nohy

No tak diskuze byla o tom, co jde nebo nejde dělat s dětmi, například hlídat 3 děti na koupališti. Tak píšu, že se to dá i se 4 vlastníma a 2 půjčenýma. A že když jsou děti od mala zvyklé nutnosti přizpůsobovat se rodině, všichni všem, tak to jde i bez újmy na duševním zdraví rodiče.

Jinak kočárek používám cca do 2 let, ale tak do 3 let dítěte jezdí s náma a dítě na laně na odrážedle (pak už i bez lana, když umí vyjet kopec). Kočárek je úžasný náklaďák, včetně toho odrážedla, když dítě potřebuje spát. Všechny věci a nákupy - straším manžela, že budu rodit děti až do důchodu, kdy vyfasuju takové to postrkovadlo na kolečkách s úložným prostorem - pak jsem ochotná vzdát se kočárku.

Není to zjednodušení, ani netvrdím, že je to jednoduché. Jenom to, co zakladatelka tvrdí že se nedá, tak se dá. A ani jsem se z toho nijak nepicla, je to prostě běžný život, jít s vlastníma dětma kamkoliv, jdou to přece děti, ne smečka Gremlinů.

Také máme každé dítě jiné, ale jsou 4 a musí se přizpůsobit zájmům celé rodiny + rovnoměrně se plány rodiny přizpůsobují potřebám jednotlivých dětí dle věku i pohlaví. Jinak bychom seděli pořád doma na zadku.

A ještě jsem brala s sebou dvě holky sousedů, co kamarádí s našima dětma a jinak by byly pořád doma u babičky a dědy. Je jim 7 a 12 a taky jsem jim vysvětlila, že můžou s náma k vodě, pokud budou blbnout, potápět se a cokoliv nejdále po prsa od břehu plus ta mladší ježka, protože já je můžu hlídat jen pohledem ze břehu. A jakmile řeknu, jdou z vody, jdeme domů, cokoliv. Chtěly k vodě, akceptovaly pravidla, nebyl nejmenší problém. Kdyby neposlechly, nemohly by s námi.

Taky nikde netvrdím, že bych se za ty pařáky nějak vykoupala, kluci na mělčině mě s radostí polévali kyblíkama a konvičkama, zaplavala jsem si trochu o víkendu, když hlídal další dospělák.

Kočár jsem používala do třech let. Aspoň jsem mohla chodit s kabelkou a všechny krámy se vozily v kočárku.

Tak ono všechno jde, ale proč si dělat život složitější.
Kočár beru jako zjednodušení života. Používám ho dlouho, protože bych se bez něho nehla z místa, cesta s kočárem na pár minut by s umanutým dvouleťákem trvala celé odpoledne a nakonec bych dítě stejně táhla v náručí. Denně chodím na dlouhou procházku, 6km beru jako minimum, bez kočárku bych seděla doma. S kočárkem jsem vozila i tříleťáka do školky, bez kočáru by to šel věčnost a ty kecy okolo.

Nedávno tu byla kamarádka, máme stejně staré děti, s hrdostí mi líčila, že prodala kočár, protože ho nepotřebují. Vyšly jsme na procházku, její dítě pár kroků šlo, pak prudilo, pak ho táhla v náručí, no a nakonec skončilo v našem kočárku. Asi bude mít za pár týdnů namakané ruce a bolavé záda, ale hlavně, že jsou bez kočárku.