Diskuze : Hlavní : Věkový rozdíl mezi partnery

No kdykoliv kdokoliv udělá něco "mimo statistické normy", dočká se černých scénářů v podobném duchu.
Potíž je, že i když někdo jede v normách, víc, než často není "odměněn", ale naopak, život mu naloží.
Každý z nás bohužel může vletět do průšvihu, bez ohledu na to, jestli se choval, jak je "v místě a době obvyklé", nebo ne. On ty scénáře píše život sám, ne kritici z okolí.

Federiko, já tyhle silácký kecy nesnáším. To si myslí každej, jak bude v 70 fit.
No a ono to tak vždycky není. Moje akční a sportovní maminka onemocněla v 50 nevyléčitelnou a v jejím případě i neléčitelnou nemocí, která jí sakra zkřížila plány.... Ještě, že žádné "pozdní" dítě neměla.

Federiko, rozmluvili? Zaapelují na to "měli byste se rozhodnout "rozumně"". Rozumně znamená dítě bez jakékoliv zátěže.

Buchli, to je zvláštní, protože izolovaný obličejový rozštěp bez nálezu čehokoli jiného není indikací k přerušení těhotenství.
Ale možná to v praxi nějak jde, pokud je ten tlak rodičů velký, nevím.

Pro mě je tohle opravdu těžké téma. Mezi mými blízkými přáteli je několik lidí z té kategorie "ti by se radši ani neměli narodit", tak je to pro mě prostě osobně emotivní. Mám je tak ráda a jsem tak ráda, že žijou...
Zároveň ale (mám vazbu na jednu organizaci poskytující pomoc rodinám, kterým se narodí dítě s postižením) se zas potkávám občas s rodiči takto vážně nemocných dětí a i když ti rodiče milujou své děti takto, tak někdy připouštějí, že kdyby bývala byla možnost odhalit to prenatálně, tak by se rozhodli pro UPT - a prostě je to strašně těžký.
Zvenčí mám pocit, že těžší je to pro ty rodiče než pro ty samotné lidi s handicapem, ale zas si uvědomuju, že zvenčí jsem nezúčastněná, nevidím zdaleka všecko... a mimoto vidím jen omezenou skupinu. A samotný fakt, že ty vážně nemocné lidi znám, znamená, že jsme se museli nějak seznámit, že jsou to lidé schopní sociálních interakcí a schopní nacházet si přátele - a že tím asi selektuju skupinu lidí s postižením, která je s ním dobře sžitá a proto žijou šťastnej život a jsou šťastní, že se mohli narodit, zatímco ti, kdo ho mají v souvislosti se svou nemocí třeba nešťastný, prostě nevidím a nepotkám.

Dokážu pochopit i tu touhu po výhradně zdravém dítěti. Bohužel si myslím, že to odmítání byť minimálního zdravotního handicapu rozhodně v ČR souvisí s následným nepřijetím okolím a společností. "jó kdybyste nevěděli předem v těhotenství, že je takovejhle...tak by to prostě byla rána z nebe; ale vy jste věděli, nechali jste si ho, a tak si to teď vyžerte". Setkala jsem se i s tím "schválně jím teď zatěžujete zdravotní systém, měli byste si to teď platit, bylo to vaše rozhodnutí".
A spousta dalších věcí, náročnost pro rodiče, častý odchod otce od rodiny...
prostě i rozhodnutí pro UPT je naprosto legitimní a jsem ráda, že ta možnost v ČR je plně legální.

Mělo by to být ale výhradně rozhodnutím toho páru. Jak na jednu, tak na druhou stranu. Ale i na týhle diskusi vidíš, kolik lidí hodnotí ne/vhodnost reprodukce cizího člověka (jo, i já:) ). Jak to prostě je i společenské téma a ty tlaky na konkrétní pár jsou různorodé a v tak zranitelném období, jako je rozhodování o životě/smrti svého vlastního dítěte, i to zdánlivé tlachání může mít daleko větší průraznost v nátlaku.

Buchli,
to je hrozný. A divím se , že jí to dneska při těch možnostech nerozmluvili.