Diskuze : Hlavní : Dění kolem nás

Sedmi, já nerada telefonují, ať jako ten, kdo volá, nebo ten, kdo je nucen zvednout telefon
Kdysi v práci jsem se trochu otřískala, ale i tak mi to vždy bylo nepříjemné. Já nerada volám i kamarádkám, nevím, jestli volám vhod, je mi to prostě nepříjemný. Takže když začaly maily, hodně se mi ulevilo. Ale zase radši někam zatelefonuju, když vím, že to zvedne živý člověk, kterému můžu svůj problém vysvětlit a nevadí, když koktám, pletu se nebo se na poprvé nepochopíme. Nejhorší jsou roboti, kteří melou furt to stejné nebo vůbec automaty, kde musíš mačkat tlačítka a když nevíš co a jak, tak máš prostě smůlu a nevyřídiš to.

Někdy mi píše kolega z kanceláře zcela nesmyslně, mohl by to normálně říct. Někdy zase někdo volá zmateně, že nejde pochopit, co chce, tak řeknu ať to radši napíše.

Huso, Já teda odjakživa radši volám, můj instinkt je zvednout telefon, dovolat se správnému člověku a rychle to vyřídit.
Ale někam se dovolat ani už nedá, ani nemají uvedené tel číslo na stránkách.
Nebo někam volám pracovně, třeba na ministerstvo, někdy mi skvěle odpoví, ale jindy me požádají, abych jim poslala mail.

V kanceláři si s kolegy píšu, když je třeba uchovat nějakou informaci, kde jsou konkrétní údaje, data, jména, spisove značky. Jinak přijdu a normálně jim to reknu. Ale oni nechtějí ani telefonovat ani mluvit o práci, radši si vyměňují maily.

Půlko, ano, vývoj prostě vždycky něco vezme a něco přinese.
A pozitivní věci člověk přijímá jaksi automaticky, zatímco ty iritující si více uvědomuje.

Odosobnění a odcizování mi taky nevadí. Kdybych se s robotem dokázala domluvit jako s živým člověkem, tak by mi vůbec nevadilo, že je to robot. Zatím to bohužel není možné, tak dávám přednost člověku. A taky radši mailuju než volám.