Diskuze : Hlavní : Uplakané miminko

Ahoj, měla jsem takového prvního syna. Dráždiný s refluxem. Plakal do roka, ale druhé pololetí už bylo o hodně lepší.
Dneska, kdy je mu skoro dvacet a mám po něm ještě tři děti, se myslím, že důvody toho proč tak plakal, byly:
1)Dráždivost, na všechno zesíleně reagoval, měl porodní trauma a dlouhou separaci, když byl úplně malinký, plakal přesně jak popisuješ, zoufale naříkal a nešel utišit, v prvním měsící po porodu plakával i hodiny nejdřív v pětiminutových a pak tříminutových intervalech, jak jsem měla kontrakce. Prožíval zřejmě znovu svoje narození.
2)Reflux. Ono to bolí, jak pořád zvrací, má popálený hltan a možná i ústa, žaludeční šťáva je kyselina. Na to pomůže protirefluxový režim a Nutriton (ne Nutrilon), prášek ze svatojánského chleba, který se dá před krmením.
3)Mezi šestinedělím a cca tím prvním rokem plakal často proto, že se nudil nebo chtěl dělat věci, na které nestačil, je takový dodnes, strašně ctižádostivý a pořád se pachtí s nějakým "velkým soustem".
Z mojí zkušenosti je dobré takovéhle dítě nosit, i když křičí, ale nosit v šátku na stojato, kvůli tomu refluxu, dodržovat opatření proti refluxu a holt ho bavit. Je to řehole, ale stejně to uteče. Náš se po roce změnil v miláčka a měl pak i lehkou pubertu.
Přeju vám hodně síly a trpělivost a nebojte se, dostane se z toho.

Nechat v klidu, tuhle zkušenost jsem měla s prvním dítětem. Občas opravdu chtěl nechat naprosto být . Tenhle ale bohužel ne, řve ještě víc.

Náš starší měl tedy jen péči matky a žádné vzruchy od sourozenců a od šesti týdnů spal celou noc a naprostou většinu dne, a když byl vzhůru, tak rozdával úsměvy na všechny strany. Teď je z něj lehce neurotický puberťák.

Mladší se všemi vzruchy od bratra pořád řval, ve dne v noci. Měl reflux, takže chápu, že mu asi nebylo do zpěvu. A nebudu ani psát, jak dlouho mu to vydrželo, ale nebylo to v řádu týdnů ani měsíců. Přežili jsem všichni, teď je z něj usměvavý, trochu úzkostlivý chlapeček. A cvičila jsem s ním do roku Vojtovku, to by mě zajímalo, jak to na ta miminka působí po psychické stránce, podle mě nic moc.

spíš bude velmi citlivý, časem si na vnější svět zvykne. Já jsem takto přišla u prvního dítěte, že potřebuje absolutní klid až ve chvíli, kdy jsem asi ve dvě zcela vyčerpaná a v noční košili, řekla ať si teda řve, nechala ho v postýlce a šla se bez dítěte na ruce najíst. hladově jsem se vrhla na nějakou polívku, řval asi 10 minut a najednou naprosté ticho, vystřelila jsem jak raketa, protože jsem se lekla, že se uřval k smrti a miláček spal jak anděl, bez prsa sám a poprvé asi tři hodiny.

Nevím, jak přesně ho nosíš, co s ním děláš, ale mi se osvědčilo nechávat dítě v klidu. Žádné skákání na míči, žádný fén u ucha, aby ho ten zvuk uspal. Nosit ano, pohoupávat, nebo nosit v šátku. Mladší dcera si spíš libovala v poloze na břiše, buď jsem ji podpírala rukou nebo mi ležela břichem na břiše.
Tak jako všechny pozdější horečky a průjmy se přisuzují zubům, tak se veškerý pláč miminka přisuzuje střevům. A tak matky ty ubohé děti různě kroutí, mačkají, houpou s nima o půlnoci v kočáře...přitom někdy to miminko chce klid, tmu, lehnout si, možná se přitisknout k někomu a spát. Ale těžko takhle na dálku radit, nevidím vám do obýváku