Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Já chápu větu "někomu do něčeho mluvit" jako cíleně se snažit někoho ovlivňovat, rozhodovat za někoho. Já jsem psala (možná ne dost srozumitelně, pardon) o něčem jiném.
A vůbec tu nejde o věk.
Příklad: můj manžel je také už dospělý (už dlouho ), a když stál před rozhodnutím změnit práci, vyslechl si názory a pohledy nás všech (i tehdy ještě věkem nedospělých synů)...pomohlo mu to utřídit si myšlenky, seřadit priority, neopomenout nějaký důležitý aspekt, aby se pak SÁM ZA SEBE rozhodl. Tak jsem to myslela s těmi blízkými vztahy nezávisle na věku či dosažení plnoletosti.

Připojím svůj - jak koukám na diskuzi, tak menšinový - názor.
Volba VŠ je celkem zásadní rozhodnutí s dlouhodobými (ne-li celoživotními) dopady, proto mi připadá užitečné zjistit si VŠECHNO, co je možné a dostupné, tedy i jít na DOD.
I když je dcera v tuto chvíli rozhodnutá, třeba by své rozhodnutí ještě změnila/upravila, kdyby měla více vstupů.
Nebo si udělá bližší představu o oborech, zaměřeních.
Může si neformálně promluvit se studenty, vyučujícími (třeba v rámci prohlídky laboratoří apod.), což jí může dát zase nový pohled.
Také může na DOD potkat starší kamarády, známé, kteří ji zase mohou nějakou informací pomoci jak v rozhodování, tak později při studiu.
Za mě - velmi užitečná příležitost.
Ubylo by zástupů studentů, kteří končí / mění VŠ hned po prvním semestru, protože se netrefili, představovali si studium jinak apod.

Ohledně toho, zda jít na DOD s dcerou - připadá mi (opět překvapivě menšinově) přirozené, že v rámci rodiny se svými nejbližšími probíráme zásadní rozhodnutí.
Rozhodnutí (a zodpovědnost za rozhodnutí) je SAMOZŘEJMĚ na dceři, ale myslím, že je vždy užitečné (a také dospělé!) poslechnout si před důležitým rozhodnutím další názor, další úhel pohledu (zvlášť když rodič - narozdíl od studenta - má už s vš studiem nebo s daným oborem zkušenosti). Závěr si udělá sama.
Docela mě zarážejí hlášky "je to její/jeho věc", "ani nevím, z jakých škol si potomek vybírá" apod...je mi líto, že jsou v některých rodinách takovéhle vztahy.
My se syny (plnoletými, ale bylo to tak i před jejich plnoletostí) zásadní věci probíráme, chceme slyšet jejich názor a oni náš, a je to oboustranně přínosné.
My s manželem máme více zkušeností a tímpádem schopnost vidět dál (časově), kluci nám zase přinášejí svoje nezaujaté pohledy, nejsou tolik konzervativní a svázaní stereotypy.
Takže ANO, když se řeší cokoliv zásadnějšího nebo dlouhodobějšího (studium, zahraniční stáže, změna zaměstnání, rekonstrukce domu, investování úspor, koupě auta),
jsme rádi, že k tomu každý z rodiny (rodiče i potomci) bez předsudků řekne svů názor a pohled na věc (byť rozhodnutí je třeba jen na jednom z nás).

Přeji, ať je dcera spokojená

Jako že bys šla s ní ty? Proč?
Syn byl na tolika DOD, ani by mě nenapadlo chodit s ním, on si má vybrat.
A pokud je dcera rozhodnutá, aniž by to ta, viděla o starost míň...

Svému potomkovi jsem do toho v tomhle věku už vůbec nekecala. Ne že by mne to nezajímalo a vůbec jsme o tom nemuvili, ale projevím zájem, vyslechnu, něco k tomu i řeknu, ale to je tak všechno. Přesvědčovat, to ani náhodou. Ani nevidím důvod. Jeho život, jeho rozhodnutí. Já můžu jen podpořit.