Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Valkýro, proč se s nimi vůbec stýkáš? Proč jim o sobě vykládáš? Já bych se sama matce v tvém případě neozvala a když by zavolala ona, držela bych konverzaci na úrovni, mám se dobře, nic nového se nestalo a jakékoli osobní hovory bych uťala v zárodku a hned bych zavěsila. Na návštěvy bych nechodila. Máš to zapotřebí, nechat se urážet, poslouchat, jak všecko děláš špatně atd? Jsi snad masochistka? Stýkala by ses s někým takovým, kdyby to nebyli příbuzní? Oni tě nemají rádi, tak nazdar. Našla bych si lidi, kteří mě rádi mají a jestli to nejde, tisíckrát radši bych byla sama.

Valkyro, zajímavý, že mamka taky víc ovládá mladsi sestru, jeden čas ji v podstatě vedla domácnost, ségra při tom vystudovala dvě VŠ a chodila do práce.

Huso souhlas, je to snazší. Já se teda odstřihla spíš mentálně, vídáme se párkrát do roka na nějakých rodinných oslavách - v poslední době už v podstatě jen u nás, zvu ji naše narozeniny, na její narozeniny, na druhý svátek vánoční aby se viděla s vnoučaty a pravnoučaty. Utnu hned v počátku jakoukoli osobnější debatu, takže jen posloucháme jaký je chudák zdravotně, finančně, jak je celý svět proti ní. To, že se má na svůj věk a na to, jak moc se o sebe celý život nestará dobře není ochotná - schopná akceptovat. Myslím si, že na děti se opravdu těší, ale prostě jí nějak chybí gen být hodná a nad věcí, není ochotná jakkoli vystoupit ze své zńy komfortu kvůli někomu jinému - a vlastně ani třeba kvůli svému zdraví. Pořád je to moje máti, život se jí nepovedl jak si kdysi vysnila a nikdy se s tím nesrovnala. Ale diskutovat s ní nebudu, nikam to nevede a mne to ničí.

Ropucho, já si právě myslím, že v tomto případě je snazší se odstřihnout, než se stále hádat. To nemá smysl, ta matka si z toho nic nevezme, nepoučí se, je jen naštvaná, že ji dcera odporuje, neboť je přesvědčená o své pravdě. A ta dcera je vytočená, nervy pracují, neustále si v hlavě premilá, co řekla, co řekla matka, co měla říct. Když s takovou osobou přestanu komunikovat, mám klid.

Huso, to si asi automaticky představí každý, že by si nenechal nadávat.
Jenže když v tom člověk vyroste a jinou rodinu a jiné vztahy nikdy nezažil, není to tak snadné, evidentně.
Ale měl by se ohradit, určitě by měl.
On frustrovaný rodič, který se neumí ovládat a vybíjí si frustraci agresí vůči vlastnímu dítěti, nebude pravděpodobně velký hrdina a kdyby narazil na pevný autoritativní odpor, mohlo by to fungovat.