Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Ruth, jenže já věřím tomu, že leckterá taková matka je prostě psychiatrický pacient. Jenže psychické násilí na dítěti se dokazuje blbě. Navíc je to i blbě vysvětlitelné.

Val "příklad z poslední doby - něco jsem říkala o firemní akci, že se tam hrál i bowling"

A bavíš se s ní pořád proč? Ty ty urážky chceš? Normální člověk s někým, kdo ho uráží, nekomunikuje.

Zasjaj, já to vím, že člověk mámu prostě chce, potřebuje.
Já mám maminku zlatou oproti tomu, co se tady popisuje za patologie, kultivovanou, rozumnou, hodnou.
A přesto se mi dodnes zdávají nepříjemné sny, že je na mě zlá a odvrhuje mě.
Připisuji to traumatům z raného dětství, kdy jsem se bez ní musela v některých situacích obejít. Někde v hlubinách mozku mi to pořád sedí.
Čímž chci jen říct, že chápu sílu toho vztahu, té potřeby.
Proto píši, maminka je jen jedna.
Chápu, v jakém rozporuplném stavu se člověk ocitá, když je matka chorá, ubližující osobnost.
Ale myslím, že dospělý člověk by měl ve vlastním zájmu najít sílu bránit se, chránit se.
Rozumím, že se nechce úplně odstřihnout, ale jak popisuješ ty, nenechat si líbit ubližování, vymezit si hranici.
Určitě se to snáze řekne než udělá, ale točit se v kruhu patologického vztahu a na svou obranu raději podezírat lidi kolem sebe, že jsou určitě také nějak patologičtí, že je to určitě většinové a vlastně normální, to je tak nešťastné a zničující

Blance dobry, ze ho obcas vytahnete. Ja mam taky vycitky permanentne. Ze je to nam mem stryci. Otec uz nezije.

Jo, podvedomi! O matce se mi nezdalo nikdy. Sny, ve kterych na mne fyzicky utoci muj otec, budivala jsem se s brekem, prestaly presne v petatriceti. A nedavno se mi najednou zdal temer ucebnicovy. Sedim doma u okna, zatazene zavesy, noc, ctu si, klid, najednou zacne kdosi mlatit do okna s neuveritelnou agresivitou, chce okno evidentne rozmlatit a dostat se dovnitr. V realu bych utekla do zadni mistonosti a volala policii. I ve snu jsme mela sileny strach, ale roztahla jsem zavesy, okno otevrela a zarvala do tmy, co si to kdo jako dovoluje Nasledne jsem zjistila, ze to je muj otec. Pak uz nevim, co se presne delo, ale zjistila jsem ze je zmateny. Pak uz si jen pamatuju, ze ho naprosto klidneho a poddajneho podpiram v podpazi a vedu pomalinku krok po kroku domu, do jineho bytu, k jeho zene, moji mame. Konec.
Aspon dofam

Evelyn, ja myslim, ze to tak je, at uz si to kdo uvedomuje nebo ne.

Jsem si hodne blizka s jednou osmdesatiletou zenou, pracovala cely zivot jako terapeutka a je v mych ocich velmi vyzrala po vsech strankach. Jednou mi rekla, ze i ve svyuch osmdesati stale touzi po lasce sve matky.