Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Kat, prijdou mi postou, treba takze jsem vyhlasila, ze zadnou korespondenci od nikoho, kdo se s matkou prateli nebo jen styka, neotevru a leti rovnou do kose. Nebo od mych pratel. Stylem, "hele, prosim te, je mi to silene trapny, ale ja mluvila s tvoji mamou, vis, co rikala?.." A od pribuznych, "hele, mne se to nak nezdalo, ale jak vy to teda mate, chci to slyset od tebe...jo tak, no mne to prislo divny". Nebo kdyz jsem jeste pracovala v Cechach pred triceti lety, tak od pani laborantky, ktera byla ve veku me mamy a mela dceru meho veku, "tvoje mama sem volala, mluvila s sefkou, to ji nedochazi, ze takhle se chovat nemuze? Neni ona nak psychicky nemocna?" a tak dale a podobne. Ne, hrube moje matka vubec nikdy nemluvi, dela to mnohem rafinovaneji, necha jine, aby za ni tu spinavou praci odvedli. Meho tatu, kdyz jeste zil. Je fakt tezky si to vsechno pripustit.

Zasjaj, taky ses odstrihla, dal už to nešlo

Jediné, co chce, je od matky uznání. Být s ní ztotožněna je hned na druhém místě.
Dcera je odvržena, překáží.

"za 2 měsíce bych si možná ani nevzpomněla, že někde mám dítě, o které se mám starat."

Valkýro, proč si tohle děláš? Snažíš se být spravedlivá, ale proč takhle urputně? Mámu všemožně omlouváš, u sebe předpokládáš její vzorec chování - ale proč sakra? Ty se s ní házíš do jednoho pytle - ale není k tomu žádný důvod

Valkýro, ségra má adopčata , sice mimina, ale o nějakém bondingu nemůže být ani řeč, jednomu miminu bylo 21 dní, když ho poprvé viděla, dalších 14 dní trvaly papíry, s druhým začala ještě později. Žádný přirozený hormony jí v tom nepomohly.

Mají normální komunikaci bez krav a tlustých prdelí, fungujou jako matka a děti, milují se.

Nic proti kočkám, ale řekla bych, že mít dítě po porodu v nemocnici není stejné jako když utopí kočce koťata.

Jako, je děsný, že to schytáváš taková desetiletí, dneska bych tvoji matku šanovala skrze věk, ale stará nebyla vždycky.