Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Zasjaj já tenhle zákaz sama sobě zvládla ve dvaačtyřiceti, ale je pravda, že podvědomí pracuje. Dodnes mám sny, kdy bydlíme spolu a já jí obhajuju jak se (ne)chovám a dokonce ne k dětem, ale k vnoučatům:-(. Jinak je pravda, že dneska už je mi jí spíš líto. Je celý život nespokojená, připadá si nedoceněná a zůstala bez přátel, jen s partnerem. Proč ten s ní je úplně nechápu, chová se k němu jako k onuci. On teda tvrdí, že jen před náma, že se předvádí, když má diváky. Takže se ho snažíme vytáhnout tu a tam dina nebo na koncert, tvrdíme, že ho potřebujeme u syna na dílně, nebo že potřebujeme vyvenčit psy, aby se alespoň na pár hodin týdně dostal z domu. Mám vůči němu výčitky svědomí, protože vím, že kdyby ho nebylo, budu s ní muset trávit mnohem víc času, takhle jsou zatím soběstační.

Ruth, je tezky si uvedomit, ze moje mama o vztah se mnou nestoji, stoji o to mne ponizovat, to jo, ale o vztah se mnou nikoli. I kdyz se po letech vidime, hned odjede na chalupu. Bohuzel je to tak, ze ja o vztah s ni proste stojim, jen jsme si to uz musela zakazat.

Ruth
Jeste, ze ji mas a ze ten vztah je krasny Drzim pesti, at se mate dobre i nadale

Ruth

Jediný, co mi umožňuje žít, je krásný vztah s dcerou.
Ten, kdo ho promrhá, odkopne, podcení, je blázen.