Diskuze : Hlavní : Základní školy

vlad. - "Jsem děvče z vesnice a veškeré pozemky, dílny a jiné ruční práce jsem považovala za prudu, na to jsem nemusela chodit do školy, to jsem měla doma" -

- já učím taky na vesnické škole a předpokládala jsem, že děti budou mít zkušenosti s prací na zahradě, ale překvapivě většina z nich nemá - už i na té vesnici mají u baráku jen malou okrasnou zahrádku, nebo bydlí v bytovkách. Bylo skvělé pozorovat, jak byli žáci nadšení, když jsme na jaře pěstovali v květináčích hrášek - každý měl své rostlinky, takže viděli, co se stane, když zalívají příliš moc, nebo zalívat zapomenou, že se lépe daří rostlinám, které mají víc světla, apod. Nakonec si svou úrodu všichni, kdo chtěli, snědli
Samozřejmě, že to jsou triviální poznatky, ale mluvím o nižších ročnících prvního stupně, navíc některé děti nemají šanci být úspěšní v jazycích nebo matice, takže když se jim povede vypěstovat nejkrásnější hrášek, mají radost

Pravda, špatně jsem se vyjádřila. Psala jsem o opravování oblečení nebo poutek na ručníky. K praktickému životu jsem šití nikdy nepoužila, ale v nějaké míře to umím. Jako dítě jsem šila oblečení na panenky, s dětmi jsem šila waldorfské skřítky, "plyšáky" z rukavic a panenky z ponožek vycpané rounem nebo rýží s knoflíky místo očiček. Ale to je jen hra na dlouhé zimní večery, nic praktického. Opravování oděvů a ručníků žádné.

Jak víš, že to umíš, když jsi to v životě nedělala?

Tak náš středoškolák je námi hrubě zneužíván k nákupu jízdenek i letenek, včetně vyhledání vhodných spojů Stejně tak veškeré platby si obhospodařuje ze svého účtu. Jen formální komunikace v češtině už občas zní anglicky

Na prvním stupni myslím něco šili a rozhodně vařili. Netuším, kdy naposledy jsem měla v ruce jehlu z jiného důvodu, než tříska. Mě na základce bavily jen dílny, ruční a pěstitelské práce byly děs.

U nás ve škole taky vařej. Taky stloukali máslo třeba, vyráběli mýdlo... Jedno vaření měli spojené i s "finanční gramotností", když dostali obnos, museli předtím nakoupit suroviny, aby se do limitu vešli... (popravdě, většina z nich dělala něco jako palačinky, takže levné a lehké jídlo, ale i tak).

Šití cíleně neměli, ale nějakýho toho medvídka obšitého dokola s knoflíky místo očí, to někdy dřív taky přinesl. Ale předpokládám, že mu hodně pomohla paní učitelka

Neteře jsme učili šít na stroji za covidu, když se šily roušky... to měly tak 10-14 let.

Já šít umím, i na stroji, v dětství jsme i hodně vyšívaly i pletly... V dospělosti jsem i chodila na kurzy šití, měla jsem vlastnoručně ušité sukně, kalhoty i halenku... Šicí stroj pořád mám, ale už ho používám spíš na "rovné" - tj. klasika kalhoty a tak. Záclony jsem si už nechala naposledy ušít přímo v prodejně, když to tam nabízí, tak proč ne. Ponožky nezašívám, ale vyhozuju... Ale napáraný šev, utržený ramínko od šatů atd. to si samozřejmě opravím.