Diskuze : Drbárny : Skoro dvojčata - děti krátce po sobě

Gigo dík


Už delší dobu pozoruju, že dost křičím..ale jako i když normálně mluvím.....sakryš, ale můžu za to, když musím pořád přeřvávat tu mojí bandu? ;-)

Mám syny narozené ve stejných letech jako ty, taky mi není ještě ani pětadvacet oba jsou neřízené střely, děsně akční, chvíli neposedí... starší nemluvil do tří let, zato teď nezavře pusu, všechno musí komentovat, lítá po bytě, tříská, ječí... Mladší samozřejmě nemůže být pozadu, vše po starším opakuje, lítají spolu... když je chvíli nehlídám, je to tragédie... Počmárané, sedřené, poškrábané zdi, strhlé samolepící tapety, mladší, když je v postýlce, se nám probourává k sousedům, už máme ve zdi pěknou díru... Nemůžu se věnovat jednomu a pak teprve druhému, musím najít něco, co můžou dělat oba, jinak se ten druhý vzteká... Což je docela problém, staršího baví malovat, vystřihovat, číst knížky.... Mladší strká pastelky do pusy, nůžky do ruky ještě nemůže, knížky ho naprosto nebaví, leda tak trhat z nich stránky... Oba jsou strašní vzteklouni, mladší to ještě zvládá "jen" řevem a ječením, starší už tříská s hračkama, vyhazuje je, shazuje peřiny z postele... Zas na druhou stranu usínají v klidu, beze mě, případně přečtu staršímu jednu pohádku (mladší chodí spát o hodinu dřív, spolu ani omylem, to by řádili do půlnoci) a jdu pryč.... Takže spíš než že bych je vychovávala je hlídám, aby nám tu nezbourali celej byt, aby se nevztekali, neječeli, nelítali, netahali mi nádobí, netřískali s hračkama... Večer jsem ráda, že spí a vychutnávám si ten klid

ten hluk u nás nejvíc vadí manželovi..
u nás nejstarší furt mele, malá ječí - já jí říkám ohlušující granát a malej do toho víská, vřeští, vrčí.. no co prostě v těch 10m umí :D

Práve som ich bola "prizabiť"

mám tři - věkový rozdíl 4,5 a 3,5
skoro 9 chlapec - klidný flegmatický, ale velice citlivý, introvert, neustále potřebuje ujišťovat, že co dělá, dělá dobře, ve škole exceluje, ale jinak je spíš ušlápnutý - ale byl moc hodný od mala, ne moc dobrý spáč. Fyzicky jsem odpočívala, psychicky zvídavý, kolovrátek ale dalo se.

dcerka 4roky a 4měsíce - má adhd - kolovrátek fyzicky neunavitelná, psychicky šíleně náročná - hlavně první tři roky, než jsme přišli na diagnozu a co a jak.
Nespala, ustavičně řvala a visela na mě, uzlíček nervů. Do tří let nikdy nespala víc jak dvě hodiny v kuse, od půl roku spala 1x denně max 20 minut. Teď se budí jak kdy, občas i 5x za noc, výjimečně vůbec, většinou kolem 1-3x. Momentálně je zvládnutelná, hodná milá, do té doby než je unavená nebo někdo narušuje její prostor. Pořád je to ale kolovrátek, občas záškodník a fyzicky stále neutahatelná.

Mimčo 10,5 měsíce - turbomyška - kombinace obou - rovněž špatný spáč, vstává v noci po hodině max 2 už 6tý měsíc, v podstatě od 4,5m. Přes den je to ale sluníčko - tedy fyzicky hodně akční, což je pro mě občas dost náročné.. jako třeba poslední týden - krom toho, že mu zjistili zápal plic, tak se jeden den praštil hlavou o futro a udělal velkou bouli, druhej den spadl i s houpacím křeslem a vedle první boule udělal další a za další dva dny, což jsem už čekala - páč vždy máme tři úrazy, rozbil leštěnku a pořezal se na dvou místech na prstíku.

je mi čerstvě 30 a připadám si na 50, unavená, nevyspalá a že pořád jenom ječím. Děti nebiju.
začala jsem chodit 2x týdně na zumbu a dělá mi to neskutečně dobře, ten pocit že 2hodiny nemusím být ve 100% střehu, aby si malá něco něudělala nebo aby bráškovi v zápalu hry něco neudělala a nebo aby malej zas někde nespad, nelez, nerozbíjel, neraboval.
takže občas je to na palici.. když je ale pak večer dávám spát.. jsou to ti největší miláčci a moje sluníčka.