Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

No mě ta reportáž taky nebyla ze začátku příiemná. Ale šlo o autistické dítě, dítě s agresí, takže šlo o to, zabránit mu poškozovat sebe a okolí. U autisty asi běžná domluva nebo vykázání za dveře nepomůže... Důležité je, že to opravdu fungovalo a chlapci i rodičům pomohlo.
Já měla v životě párkrát fakt afekt v partnerském vztahu. Běsnila jsem, byla jsem nešťastná a úplně silně jsem cítila, že kdyby mě partner tenkrát chytil do náruče a držel a já se soustředila na ten vztek, tak by se mi ulevilo.

Já jsem právě u autistů trochu na vážkách. Jestli to pochopí, že pevné objímání znamená, že jsou milovaní a přijímaní takoví, jací jsou. Normálně myslícímu dítěti (partnerovi...) jde vysvětlit, že má vyjádřit pocity a emoce, nemá u toho fyzicky ubližovat apod., většinou přiměřeně porozumí zrcadlení emocí držícím. Jak autista pochopí, že je to ve jménu lásky a pro jeho dobro?
Má prosím někdo zkušenost s apolikací TPO u autistického potomka?

Viděla jsem.
Na začátku jsem měla stejné pocity. Bylo mi nepříjemně za to dítě, byla jsem přesvědčená, že tohle bych nikdy nemohla.
Ale pak mě zaujal ten vývoj. A konec. Dítě i rodiče dovedeni do stavu naprosto bezpodmínečné a klidné lásky. Seděli tam a úplně to z nich sálalo.
Zapamatovala jsem si, že to není metoda pro každého. Že je dobré mít podporu při jejím provádění. Že to není metoda pro každou situace. A hlavně, že neslouží ke spacifikování dítěte. Slouží k obnovení lásky a vzájemné empatie. Vlastně to není to terapie jen pro toho drženého.

Já jsem terapii pevným obětím používala u obou dětí, aniž bych tušila, že něco takového existuje
Prostě když byly ve věku, že zkoušely kopat, štípat, kousat, vzala jsem je na klín, objala a opakovala "nesmíš (kousat, kopat....), nelíbí se mi to, vím, že se zlobíš,ale (nekousej, nekopej...)"
Fungovalo to, někdy to trvalo pár minut, jindy půl hodiny nebo se to muselo opakovat. Ale mělo to větší efekt než rána na zadek nebo zavření dio pokoje. Dítě podle mě u toho cítilo, že ho mám opravdu ráda.

Taky jsem tuto metodu používala na letních táborech kam jezdily i problémové děti. měli jsme jednu holčičku s afekty, kousala, kopala, mlátila sebe i ostatní, když to na ní přišlo. Nepomohlo nic, až ě napadlo jí prostě pevně chytit, držet a nepustit. bylo to naprosto vyčerpávající, zvláštní a smutné. Nejdřív se bránila, křičela, snažila se vykroutit, ale pak jakoby zvláčněla, rozplakala se a nakonec mě objala. Byo to fakt hrozně zvláští, ale pomohlo jí to. I nám.
Až někdy v loni jsem přečetla knihy paní prekopové a zjistila, že toto ve svých knihách popisuje a radí. Já prostě dělala jen to, co mi řeklo srdce.

Pawllo, tak jsi asi sledovala jiný dokument..matka má na dítě křičet a vykřičet své pocity.. Jestliže mi dítě při afektu ublíží, je to moje chyba, že jsem se k němu špatně "postavila", ale řvát na něj..To mě bolí, to mi dělat nebudeš... je úplně k ničemu, když mi dítě nerozumí...