Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

Reaguji na Váš dotaz na zkušenosti s Natamou. S manželem jsme žádali poprvé před 4 lety. Udělali jsme chybu, že jsme šli přes Natamu, slibovali pomoc při přípravě i po přijetí dítěte. Po celou dobu přípravy nám říkali, že většina přijatých dětí jsou děti problémové. Měli jsme z toho pocit, že všechny děti v ústavech jsou grázlové, kteří lžou a kradou a jsou naprosto nezvladatelné. Celá příprava byla zakončena psychotesty. Prověřoval nás psycholog, který nás nikdy předtím neviděl, což je v pořádku. Jenže celé vyšetření trvalo asi jen 1,5 hod. a pan magistr ani nedokázal pořádně vysvětlit, co po nás chce. Výsledek byl šokující. Přímo psychiatrická diagnóza u obou. Z našeho syna navíc udělali pedofila, který by nejspíš zneužíval přijaté dítě a ze mně agresivní alkoholičku bez sebevědomí. Ráda bych připomněla, že nenávidím alkohol a nesnáším jakékoliv hádky a spory a vše se snažím řešit bez křiku a emocí. S manželem jsme spolu již 25 let, což jistě o něčem vypovídá. Manžel byl také v šoku, přestože pracuje již několik let s dětmi a denně musí řešit výchovné problémy, také neprošel. PP byla zamítnuta a nám doporučena léčba na psychiatrii. Pro nás to byl doslova šok. Pracovnice Natamy také zdůrazňovala, že pro přijaté dítě je důležité, aby mělo vlastní pokoj a je zcela nepřijatelné, aby bylo v jednom pokoji s naším biologickým dítětem. To byl také další důvod k zamítnutí. Pak nás pozvali na KÚ, kde nás také prověřovala psycholožka. Její přístup byl zcela neprofesionální. Celé vyšetření bylo zmanipulované výsledky z Natamy. Na naše dotazy, v čem jsou výsledky stejné s výsledky z Natamy, nedokázala přímo a souvisle odpovědět. No prostě to byla naše velká chyba, že jsme s Natamou vůbec začali spolupracovat. Kvůli všem potížím při prověřování a výsledkům testů, jsme se rozhodli, že si to nenechám líbit. Napsali jsme odvolání na MPSV, odkud se nám po krátké době ozvali. Doporučili nám jinou psycholožku, která byla naprosto úžasná. Mluvila s námi otevřeně o všem a byla velice profesionální. Navštívili jsme ji několikrát, vždy na několik hodin a prováděli nejrůznější testy a vyšetření. Asi po půl roce nám sdělila výsledek. Byli jsme oba velmi příjmně překvapeni. Nejen, že nám doporučila PP, ale sdělila nám informace o našich osobách, které jsme vůbec nečekali. Samozřejmě kladné hodnocení. Poté jsme se obrátili opět na MPSV, kde jsme absolvovali pohovor. No a teď už pro nás mají vytipované dítě. Hrozně se těšíme. Doufám, že toto moje hodnocení nebude bráno jako stížnost, ale jen vyjádření vlastního názoru podložené zkušenostmi. Pokud mohu doporučit nikdy ne přes Natamu, ale klasicky přes sociálku.

Krásně napsané! Myslím, že pevné objetí funguje dobře i u dospělých lidí, když se cítí bezmocní a zoufalí.

Dovolím si nesouhlasit. Chovali jsme se dřív k našemu vnoučeti tak, že jsme respektovali jeho přání, domnívajíce se, že jde o niterný pocit. Odmítal mazlení, přitulení se k matce, babičce. Preferoval dědu (otec s rodinou nežije a o dítě se nezajímá). Pak jsem přečetla knihu Jiřiny Prekopové. Ano, pevné objetí je správná cesta! Bohužel pro nás už rada přišla dost pozdě, vnoučeti bylo kolem 11 let. I tak jsem to zkusila. Funguje to. Klouče za chvilinku zvláčnělo a pak řekl "Dobrý, babi?" Dnes už jej mohu i pohladit - dříve uhnul!
Pevné objetí je správná cesta.

Mám u obou kluků výbornou zkušenost s pevným objetím. Co ho objevili, sami ho začali vyhledávat. Ona ta síla negativní emoce a pocit oddělení a frustrace je už tak dost velký sám o sobě a dítě potřebuje posléze cítit, že je opět přijímáno a milováno. A zavíráním do pokojíčku to nepocítí. Jak píše sama Prekopová, jde o obnovení proudu lásky mezi dítětem a rodičem. Takže za mě.
Jinak doporučuju knížku k přečtení. Uvádí tam konkrétní příklady, třeba dítěte po hospitalizaci bez matky, kdy dítě prožilo spoustu strachu a frustrace a po návratu domů matku odmítlo, nechtělo se přitulit, prostě bylo uvnitř velmi zraněné. Ona matka nechtěla bránit jeho svobodné vůli a tak to respektovala, což byla chyba. To dítě potřebovalo obejmout, uvolnit v tom objetí ony potlačené emoce, říct vlastní matce, co mu způsobila a nezapouzdřit ten problém v sobě. V tomto případě hrozí, že se naučí vždy utéct, neříct, co ho trápí, nevyříkat si to...