Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

Ahoj holky,
jsem tu dnes poprvé, a přiznám se, že jsem Vás tu moc nepročítala. O metodě pevného objetí samozřejmě s manželem víme, ale tak nějak si nejsem jistá, že to je náš šálek čaje. Máme dcerku, je jí 3,5 let, takže člověk by si řekll, že ty největší vztekačky má za sebou. Omyl. Má o půl roku mladší sestřičku. A v tom tkví hlavní problém. Dcerka má dle mého názoru pocit, že je až na druhé koleji, přestože se jí snažíme zapojovat do péče o miminko a věnujeme se jí. Od začátku se k malé chovala hezky, ale se skrytou žárlivostí. Takže přicházela se slovy Já tě miluju a silou žmoulala její ručičku. Nebo jí tahá za vlásky, štípe do tvářiček, plácá silou po bříšku atd. Zrovna dneska jí naplácala na zadeček tak, že malá začala hodně plakat. Asi si říkáte, že je nemůžu nechat společně, ale ono to až zase tak nejde. Postýlka má šprdle, skrž ně ručka prostřčit jde, a maminka potřebuje také na wc, že... Nicméně, když naše starší dcerka něco provede, ví moc dobře, že přestřelila, ale přestože je upozorněna dvakrát třikrát, že bude následovat to a to, udělá to. Pak příjde avizovaný trest, přiznám se, že občas i fyzický (protože mrňouse mi týrat nebude a když nefunguje vysvětlení, jinou cestu nevidím). Těsně před trestem ale začne brečet a žadonit, ať ji pochováme. A to je i při oblékání atd. Zkrátka, když dáme najevo, že se nám nelíbí její chování a že se zlobíme, začne kňučet, že chce pochovat. Z její strany to vidím jako vydírání, takže nechovám. Pochovám, až splní daný úkol (uklidit hračky, obléknout se, nebo alespoň začít se oblékat). Dříve jsem chovala, ale po konzultaci s renomovanou psycholožkou jsem přestala, neb ona mě navedla na to vydírání. Chovám tehdy, když je dcerka "mimo", má vztekačku. Máte některá podobný problém a jak ho řešíte? Děkuju za odpovědi.

ahoj maminky,potřebovala bych poradit:
Můj klučík je velmi živé miminko.V jeho půlroce leze, sedí, dokonce se i staví. O vše se velmi zajímá, nic nenechá na pokoji. Je velmi aktivní,ale neřekla bych,že hyperaktivní (? i když čtěte dál), protože není nevrlý zabaví se sám,není plačtivý, spinká poměrně dobře až na to usínání. Neumí vypnout. Od mala jsme používali zavinovačky a vlastně po malé přestávce používáme zavinutí(do peřinky) až do těď.Kolem 4.měs.jsem si myslela že už bude umět usnout i sám, bez pevného objetí,ale to trvalo právě do doby něž se rozlezl a rozpohyboval. Teď abych ho uklidnila musím ho svázat,vyloučit veškeré podněty,které by u něho mohly budit nějaký zájem,což je prakticky vše. Mám pocit,že bych neměla ani dýchat.
Na peřinku je tedy zvyklý, někdy si trochu zaprotestuje, ale pak vypíná a usíná. Usínání v kočárku je komplikované také právě od doby co se rozlezl. Nechce v něm vůbec být, do té doby tam normálně usínal zabalený v kombinéze, a starší dcerka si mohla pohrát na hřišti mezi tím co spinkal. Zkouším i šátek, ale i v něm se vykrucuje a zaklání a když přece jen usne pak je problém ho přemístit do kočáru aby se neprobral, nebo ho za chvilku probere nějaký zvuk či dětský šum... a musím k němu a dcerka nemá třeba z houpání na houpačce nic a vůbec mé pomoci s pečením pískových báboviček a tak. Aby byl třeba tři hodiny uvázaný v šátku na stojáka a zakláněl hlavičku mi také nepřijde to nej. Říkám si jestli jsme ho nenavykli usínat jen v objetí. Zkouším třeba v noci jestli neusne sám, ale ne. Leze po mně. Dala jsem ho do postýlky,ale to u něho vyvolá zájem se stavit a houpat se u šprušlí a spíš se rozjede. Myslela jsem že by se tam třeba uvrtěl. Dnes se tedy uvrtěl na mě. Sama jsem usnula a probudilo mně jeho vrtění,našla jsem ho polospícího na mně a budily ho jeho ručičky, kterému mu vlastní vahou padaly. Pak jsem ho uložila vedle sebe a už se spalo do rána. Takové to velké vrtění se objevuje poslední týden. Nějak se ted neklid stupňuje. Mám ho tedy pevně zavinovat dál, nenavyknu ho na to, že jinak ani nebude umět usnout? On by byl ale bez toho zavinutí i dvě hodinky vzhůru jako přes den.
Jak tedy naučit dítě vypnout. Povídání kamarádek jak třeba jedné z nich dcerka od mala byla schopná sama usnout v herně a kolem ní běhali její sourozenci mi přijde jako utopie.
co si o tom všem myslíte? díky

Dobrý den,sháním záznamy na kazetách z přednášky paní Prekopové.Moc se mi líbí její názory na výchovu.Vyčetla jsem tady na rodině,že ty záznamy některé máte.Písněte mi na mail a domluvímw se.Díky moc.

Ahoj holky,
tak jsem dneska na vasi diskusi poprve, vse jsem si dukladne precetla.
Knihy si sezenu, jen pro info, ale nejak intuitivne jsem "klubickovala" od mala a delame to do ted. Krystofovi je skoro 20 mesicu.
Odpoledni i nocni spani se zahajuje v kresle u postylky {ma samostatny pokoj}, kde si jej vezmu do naruce a pomalu se houpam a vecer k tomu ctu knizku. Behem dne, kdyz ma spatny den, tak se chodi automaticky sam pritulit, venku jej taky chytam a zadne sceny na verewjnosti nejsou. Obcas, kdyz je moc unaveny a ja uz koncim s nakupem, tak nechce z auticka vylezt, ale to ho vemu do naruce {mam stale vetsi silu nez on} a je klid. Co nema delat to nedela, ale peskovat jej napr. za vylevani piti nebo tak, to ne, musi si vsechno vyzkouset a pochopit sam, ze tato cesta neni ta nejlepsi. Navic je sam dost cistotny, takze kdyz neco udela spatne a je z toho binec nebo on spinavy, priste to neudela. Ale u nas je logika v rodine nastavena tak, ze on je na prvnim miste a pak vsechno ostatni. Vzdycky mam cas si s nim hrat, nic neni tak akutni {ani vareni}, aby nepockalo. Rad si hraje i sam. Nevim, jestli vam tito neco poradim, ale je to nas pristup {zatim mame prvni dite a chystame se na dalsi}, ale zatim to funguje a tak to same budu delat dal. hezky den.

Já jsem na tom byla před rokem podobně. Náš syn ne a ne poslechnout, a to mam vystudovanou pedagogickou a přečtených spoustu knih. Nechala jsem tomu volný průběh, intuitivně jsem zasáhla, když už to bylo nesnesitelné. I když manžel byl vždy klidnější a nevyvedlo ho to tolik z míry. Ale stalo se, že nějaký pokřik nebo výhružka, to nepomohlo, ba naopak se to obrátilo proti mně. Malý to začal napodobňovat. Takže v duchu jsem si napočítala, abych nevybuchla, pak si ka malému přiklekla a dívala se mu do očí a klidným hlasem jsem vysvětlovala. Někdy byl vzdorovitý, ale vždycky se dal ten malý človíček "oblbnout" a pochopil, co po něm chci. Taky se pořád tulíme, hladíme a pevně objímáme.Už asi dva měsíce je od malého slyšet věta asi 50x za den, maminko mám tě rád...
Žádný spratek není, je jen živější a nesedí v koutku. Když ho srovnám s některými dětmi, tak zase na druhé straně si pamatuje spoustu věcí, miluje knížky,hry a je to sportovec. Období vzdorovitosti to byl oříšek, ale vím, že si tím musí projít každý rodič....