Diskuze : Hlavní : Povídání o škole

Jak víš, že to umíš, když jsi to v životě nedělala?

Tak náš středoškolák je námi hrubě zneužíván k nákupu jízdenek i letenek, včetně vyhledání vhodných spojů Stejně tak veškeré platby si obhospodařuje ze svého účtu. Jen formální komunikace v češtině už občas zní anglicky

Na prvním stupni myslím něco šili a rozhodně vařili. Netuším, kdy naposledy jsem měla v ruce jehlu z jiného důvodu, než tříska. Mě na základce bavily jen dílny, ruční a pěstitelské práce byly děs.

U nás ve škole taky vařej. Taky stloukali máslo třeba, vyráběli mýdlo... Jedno vaření měli spojené i s "finanční gramotností", když dostali obnos, museli předtím nakoupit suroviny, aby se do limitu vešli... (popravdě, většina z nich dělala něco jako palačinky, takže levné a lehké jídlo, ale i tak).

Šití cíleně neměli, ale nějakýho toho medvídka obšitého dokola s knoflíky místo očí, to někdy dřív taky přinesl. Ale předpokládám, že mu hodně pomohla paní učitelka

Neteře jsme učili šít na stroji za covidu, když se šily roušky... to měly tak 10-14 let.

Já šít umím, i na stroji, v dětství jsme i hodně vyšívaly i pletly... V dospělosti jsem i chodila na kurzy šití, měla jsem vlastnoručně ušité sukně, kalhoty i halenku... Šicí stroj pořád mám, ale už ho používám spíš na "rovné" - tj. klasika kalhoty a tak. Záclony jsem si už nechala naposledy ušít přímo v prodejně, když to tam nabízí, tak proč ne. Ponožky nezašívám, ale vyhozuju... Ale napáraný šev, utržený ramínko od šatů atd. to si samozřejmě opravím.

Souhlasím, že v dnešní době jsou důležitější dovednosti než přišitá poutka.

Ta jízdenka, vidím to u nás, děti se k nějaké dopravě ani nedostanou, autobusy tu téměř nejezdí, vlaky nemáme, jediná možnost je dělat dětem taxíka a tlačit je do autoškoly, aby mohly jezdit autem. já sama jela autobusem naposledy na střední škole, také bych neuměla koupit jízdenku.
TO jen na obranu, proč neumí koupit jízdenku.
A najít spoj, já jsem v řádech hledat nikdy neuměla, teď naklikám do telefonu a vyřešeno, nejít spoj dnešní děti zvládnou lépe než my, za mého mládí jízdnímu řádu nerozuměl téměř nikdo.

Ropucho,
já po škole chci,aby dala dětem dobré základní vzdělání, naučila je umět pracovat s informacemi a aby i na základě toho, že ji něco nejde nebo dá fakt hodně práce, si mohly snáz vybrat, čemu by se chtěly v životě věnovat.
Podle mě toho mají obecně fakt hodně, spíš bych ubírala. Předměty jako vaření, dílny apod-proč ne, ale jen jako nepovinný, výběrový předmět. Třeba.