Diskuze : Hlavní : Povídání o škole

Federiko, já tvému postoji rozumím, ale jak píši, to je k diskuzi, co chceme od základního všeobecného vzdělání.
Já osobně jsem se např. dvanáct let v kuse den co den učila matematiku, hodiny a hodiny matematiky. A mám pocit, že pro život nepotřebuji nic z toho. Napočítat do stovky jsem uměla už ve školce, princip sčítání a odčítání jsem také chápala, všechno ostatní pro praktický život za mě spočítá stroj. (Ano, trochu nadsazuji, matematika prvního stupně ZŠ se mi asi hodí.)
A takhle by každý mohl zpochybnit přínos kteréhokoliv školního předmětu.
Je to otázka, jednak co učit a jednak jak to pojmout.

Jedno z mých dětí má ve škole vaření propojené se zeměpisem. K tomu, co probírají, si po skupinkách tématicky najdou recept a ten uvaří. Kluk nám to pak nadšeně vaří i doma a jsem z toho pak úplně nadšená taky. Nedokážete si předtavit, jak skvělý hranatý "vdolečky" s kokosovým mlíkem mají v Tanzánii, a jak vynikající recepty přinesl z Kazachstánu, z Laosu, z Ekvádoru,.... Jen ať ve škole vaří. Pak tu večeři teda dostaneme i s přednáškou o jeskyních v Laosu a o historii vzniku tanzánské státní vlajky, ale dokud nám skvěle vaří, tak to beru.....

Mě vaření ve škole bavilo, dodnes používám jeden recept na cukroví, ktrej mám ze školního vaření.

Ropucho,
dítě si běžně k vyjmenovaným slovům ani k lineárním rovnicím videa nepustí.
Vaření je pro ně zábava-teda pro někoho. A k tomu to ve škole fakt mít nemusí.
Já naopak měla a nevařím, nebaví. A ve škole to vlastně byla jen zábava, rozhodně jsem se tam nic nenaučila. Kdybych chtěla něco uvařit-udělám to, není to nic složitýho. Jen mě to nebaví. Všechny moje děti vařit umí a to dobře. Baví je to. Ve škole -povinně-by je to možná znechutilo.

Pak je dite jehoz rodice bavlnky nekoupi silene v nevyhode. Syn chodil do 12 let do skoly jenom se svacinou. To bych ho mohla prihlasit na skolni svaciny. Byl tam kazdy den do 14.30 a vsechno se resila skola sama.