Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2011

No Ileničko, tak jsem si ten tvůj příspěvek přečetla ještě jednou a to se tam bohužel nepotkáme. Jestliže vám je schválili do června, musíte je do června vybrat. Ale nevim nevim jestli ještě tak na rychlo budou mít termín. Každopádně doporučuji prostudovat jejich stránky http://www.detskalecebna.cz/cs/ a zavolat do přijímací kanceláře, jaké mají volné termíny.
Jinak se myslím bát nemusíš. Děti s doprovodem mají vždy svůj pokoj (tedy nejsou dvě nebo více maminek na jednom pokoji). Počítej s tím že za pobyt miminka si připlatíš (50,- za noc) ale jelikož je maličké nemusíš si platit stravu. Chodí to tam tak, že při nástupu dítě prohlédne lékař a předepíše mu procedůry, rozpis pak máte vyvěšené na nástěnce na chodbě. Většinou je to téměř každý den kromě víkendů alespoň jedna věc. Ty pak musíš dítko na tu proceduru doprovodit a tam už se o vše starají sestřičky. Každý den musíte co nejvíce na vzduch, na procházky za každého počasí (takže vhodné jsou s sebou pláštěnky a holinky). No a to je vše. Jediné co mě napadá za "problém" když bude mít starší dítko předepsaný bazén nebo saunu, ale podle mě i to se dá zvládnout - buď půjdete taky, nebo budete čekat a koukat se. Já jsem byla s Laurou před rokem a zjistila jsem že jsem těhotná, takže jsem s ní nemohla ani do sauny, ani třeba na magnetoterapii a do bazénu jsem taky párkrát nešla, protože jsem se necítila. Nebyl to žádný problém. Fakt podle mě nic co by se nedalo zvládnout.

jeeee Ileničko, pojeď s námi v srpnu! To by bylo super. Ještě se tu zkusím dneska stavit a podat ti bližší instrukce.

Alexo. My máme taky doporučené lázně Kynžvart. Doktorka nám je doporučila v červnu minulého roku, to jsem byla těhule, a nebylo mě doporučeno tam jezdit a nikdo jiný není kdo by tam jel s Matýskem. A teď nám to doktorka zase připomínala, že na ně má nárok, ale já nevím jak s Lindou. Dá se to zvládat s takhle malým dítětem, vůbec nevím jak to tam funguje. Nebudeš tam potřebovat nějaké hlídání?

No holky, než napsaly vícematky svůj režim dne, tak jsem si říkala, že to máme asi nějáké jiné.
U nás je tedy jen pár pevných bodů a zbytek se odvýjí od situace. Celkem pravidelně vstáváme v šest hodin, kdy se budí Kubík. Po kojení ho dám hrát do postýlky pod kolotoč nebo hrazdičku a jdu se oblíkat, nasnídat, připravovat věci Lauře (o víkendu dospávam), kterou tak po sedmé budím. Někdy si dá Kuba ještě jeden nášup a na cca čtvrt hodinky usne. Ale většinou už nás po osmé honí, že jdeme. A já pak honím Lauru, protože se se vším neskutečně děsně loudá. Po cestě do školky (jezdíme autem) Kubík spí - tak půl hoďka než se vrátíme domů. Když rovnou vyrazíme na "vandry" tak spí dál, když se vrátíme domů je tutové že se vzbudí někdy už při vystupování z auta, nejpozději však když vlezem do dveří.
Další pevný bod je, že ve tři jdeme pro Lauru, snažím se procházkou pěšky (30 minut na jednu stranu). A pak kroužky: Kuba středa a pátek dopoledne plavání, Laura úterý, středa a čtvrtek odpoledne tancování, lezení a flétna.
No a další podstatný naučený rituál je, když příjde táta domů (v případě že se zpozdí, je děsnej vyrvál a já se můžu stavět na hlavu a stejně ho neuklidním), začnou dělat s malým blbosti a povídat si a mezi sedmou a osmou ho převlíknu do pyžama, zabalim do kombinézy a jdou na "večerní pánskou jízdu" (tedy poslední týdny choděj jen na zahradu, protože taťku nějak bere koleno - k doktorovi s tím samozřejmě nepůjde).
Jinak tedy já jsem povaha, které nesvědčí být zavřená doma (a moje děti to mají stejně) takže se snažím skoro na každý den (krom víkendu kdy jsme doma všichni) vymyslet nějáký program. Zajet na návštěvu za kamarádkou co je taky na mateřské, jít se podívat na nějáké dětské oblečení (to Kuba jako správný chlap nesnáší, takže mi není moc často přáno), vytáhnout děti na brusle nebo na nějákou akci domu dětí... Domácnost je tedy ve strašném stavu, doháním co se dá když jsou chlapi večer venku a Laura kouká na animáčka. Ale za to že jsme v pohodě to stojí (lepší radostný nepořádek než smutně uklizeno ). Kdybysme takhle nevandrovali, tak jsou děti i já děsně protivný a mě by při tom Kubovym řevu vytekly nervy. Docela mě pobavilo (když jsem si v té situaci představila nás) "vařím nebo žehlím a dítě mě pozoruje"...... to fakt u nás nejde. Navíc jsem zjistila že se fakt musím hodně řídit intuicí a pozorováním co děti zrovna potřebují, protože když se na to vykašlu a chci jet podle nějákých společensky daných pravidel nebo "jak se do má dělat", tak to většinou skončí katastrofálním neúspěchem (Což platí i o stravě.). Pití jsem nijak extra neřešila ani u Laury. Byla plně kojená do šesti měsíců a příkrmům moc nedala do roka, zato na mym mlíku závislák až téměř do dvou. Takže tekutin měla dost (samozřejmě že později také začla pít i něco jiného, hlavně vodu). Tak jak se chovala v jídle (a nejen v tom) jako miminko, chová se dodnes jako předškolák a nemyslím si že bych to mohla nějak změnit.
Kuba mi zas naopak po jídle na lžičku téměř pravidelně odmítá dokojení a dá si až tak hoďku po tom. Co jsem tak počítala vypije 1-2 litříky mlíka ode mě, takže dehydratací určitě netrpí a já zatím další tekutiny přidávat nebudu.

Margát, tvrdila mi to naše dětská MIUDra a zrovna jsem našla i článek na netu...
http://www.detskalekarka.org/015/
taky mi to připadá hodně......