Diskuze : Drbárny : Autismus

"možná funkční otcové častěji udrží rodinu, zatímco ti nefunkční ne?"

Možná funkční matky udrží rodinu častěji, zatímco ty nefunkční ne?

Kate, ja nemam deti s zadnymi problemy, dcera nechtela, ba primo nesnasela, aby se ji pomahalo..Ale u syna proste nejaky dohled byt musel, on je chytry, ale delal dost intenzivne sport a moc se neumel ucit, nebo se mu po treninku nechtelo, zas tak genialni, aby se nemusel na nic podivat, nebyl, tak jsem to nechtela nechat zajit daleko, a problemu s ucenim spis predejit..Od osmicky pak uz byl taky uplne samostatny, to same na gymplu, ted studuje narocnou VŠ, ale myslim si, ze kdybych ho nechala uplne byt, tak by to pro nej dobre nebylo..

No ona stačí porucha pozornosti nebo nějaká SPU a už je třeba se školou dost zabývat.

Tak já se hlásím k relativně funkční stridavce. Nicméně rozdělení rolí zustalo. Já jsem spíš pres zdraví a organizaci. Svatky krouzky taboty oslavy doktoři jidlo atd. BM pres učení- naštěstí chce se s detmi ucit a nakonec nežije společně s tim kvůli komu odešel. Takže se v ten čas kdy je s detmi venuje dětem na 100%.
A já doucuji to humanitni co zbylo. Jazyk třeba.
Nejsme v žádném sporu a vsechno jsem hodila za hlavu. Neřešila jsem pres děti svou situaci i když někdy to bylo těžké se od toho oprostit.
Takže to funguje.
Já neřeším že mají pizzu, parky, zapecenou bagetu. A holt jim uvařím ve svém čase. A nemáme to po týdnu rozdělené. Mame nějaký týdenní rozpis který je prakticky stejný.
Doma jsou v původním kde zijeme. U taťky jsou "v taťkovo doma". Veci mají 1x a různě to měníme. Oblečení se točí různě. Co koupil táta nakonec zustane u nas a naopak. Řeším jen učení. Jinak nic.

Autočas věnuju už pár let hlavně audioknihám. Původně mě inspirovala jedna matka ze sousedství, která teda jezdila vlakem a ve vlaku doučovala, připravovala na přijímačky a na IQ testy (její plán B bylo pro všechny děti Mensa gymnázium). Pak jsem postupně zjistila, že jsem asi jediná, kdo neučí děti v autě. Sem tam něco jsem tedy formálně vytáhla.

Ale audioknihy jsou bezva. Třeba Lišku Bystroušku by asi jinak moje děti neznaly. Aktuálně sjíždíme Marcela Pagnola (dětem se moc líbí) a rozčiluje mě, že v češtině asi neexistuje Zola – Břicho Paříže.

(Naštěstí mi audioknihy v autě nevadí, ale osobně jim dávám přednost při natírání.)