Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

Sněhulko, chtěla jsem se zeptat, jestli ty sama sourozence máš. Já mám taky děti od sebe 3,5 roku, jsem jedináček a těžce jsem nesla, jak se starší syn k mladší dceři chová - manžel to bral vždycky na lehkou váhu, je to prý normální.
Když byla dcerka v tom kojeneckém věku, kdy se mimčo začíná usmívat, ač smrtelně unavená, nemohla jsem se nad tím nerozněžňovat - právě jsme si tak s miminem vyměňovaly široké úsměvy, syn nás chvíli pozoroval a povídá: "Tak maminko, už jsme si myslím holčičku užili, a teď by se zase mohla vrátit do nebíčka." Naprosto mi zatrnulo.
Nech jim co nejvíce prostoru a do ničeho je nenuť, dva kluci to spolu budou mít vždycky drsnější , mě se dcera celkem "pohlavně překabátila", naučila se bojovat a prát jako kluk (ke klučičím grifům přidala ještě holčičí zákeřnost) Střídají se mezi nimi všechny možné polohy vzájemného vztahu: averze, spiklenectví, praktické spojenectví, konkurence, nevšímavost, hádavost až na dřeň - ale umí spolu taky skvěle blbnout A prvních tak 4-5 let se vzájemně moc nebrali, jeli si tak nějak každý to svoje, starší syn vzal mladší ségru na milost v momentě, až když byla jasná její osobnost, do té doby nebyla hodna jeho pozornosti.

Minimalizovat konfliktní situace tím myslím, že např. nedat jim za úkol společšně dělat nějakou nepopulární práce (aby se přitom pohádali, kdo víc, kdo míň), oddělené zájmy jsou fajn, nám to tedy nevyšlo vůbec, protože oba chtěli až na jednu jedinou věc dělat tytéž sporty, tytéž kroužky.. pak už jsme si řekli, že je musíme respektovat a snu o rozdílných sportech a koníčcích se rozplynuly. U nejmladšího dítěte nám vůbec nevadí, že plánuje dělat tytéž sporty a aktivity, protož to naopak tušíme, že bude stmělující, že jí starší pochválí, povzbudí, poradí... tam ta věková vzdálenost už bude taková, že si konkurovat nebudou a každý bude mít příjemnou roli. Ale je fakt, že vy máte děti blíž. No a pak u nás stále jede: "každý je v něčem dobrý, s věkem přidáváme, někdo ve více věcech, někdo musí něčemu dát víc práce.. v tomhle je jden po tatínkovi, druhý po mamince). Máme jedno dítě výrazně lepší ve škole, sportu, výtvarných věcech, je manuálně zručnější.. fakt nelehká situace.

Rose.. omlouvám se, ale první, co mne při tvé první větě - pořídit jim třetího do party - napadlo bylo
"ejhle, nový nepřítel".
Omluva, musela jsem se podělit, vím, že v praxi to tak nefunguje.

Hezky je to vysvětleno v knize Sourozenecké vztahy od lemana.
Jo, stejné pohlaví to může komplikovat.
Můžeme si to představit na situaci - manžel - tak, miláčku, přivedl jsem ti domů kamarádku, bude s náma bydlet, budeme ji míst všichni rádi, je mladší, nezná to tu, dávej na ni pozor. Víš co, rději si hezky lehni do své postýky, my si ji tady strčíme do svojí...a´t se má hezky, je mladá, víš....a půjči jí své hračky a nádobí, svůj ovladač k televizi, počítač...a nekřič...
Počkej, te´d nemůžu, musím jí uvařit oběd....atd atd...přehání, samozřejmě, ale je to hoooodně podobné.
Dítě (starší) žárlí, jak které, podle letory.

Asi nejčastější pomoc je větší orientace na starší dítě hlavně v počátku...důraz na důležitost staršího...mladší už přichází ke staršímu, přizpůsobí se, pro staršího to může být neskousnutelná změna....chce to hodně citu.

další věc může být, pokud bychom zabruslili do "ezoteriky" - připustit, že ty dvě Já se "znají" a opravdu to k sobě necítí kamarádsky...ale kdoví, jak to je.

My měli tenhle případ dvakrát, nebyly to děti stejného pohlaví, jednou rozdíl tři a půl roku, tam nebyl problém, nevím, jestli jsme to psychologicky zvládla, spíš jsem dala menší dítě trochu do výchovného působení starší ségry, vzala to jako "zodpovědnost" a zřela nad ním a "vychovávala" odmala...měli dobré vztahy, t astarší prostě byla "důležitá". V životě více vyniká ten mladší.

U další dvojky byl rozdíl jen rok...a dcerka na synka podezíravě a naprosto nesmlouvavě koukala, už když jsme ho přinesli z porodnice, máme to natočené. Tam to vypadalo, jakoby vetřelce "poznala" a měla hned jasno, byl jí rok.
Takže jsme jí ho opět dali trošičku "na hraní", ale stejně byla velmi ostražitá na dělení pozornosti...dominantnější je v dospělosti ona.
Sama te´d vidí, že jsme bratra neprotežovali, nicméně tvrdila, že si nemohla pomoct a strašně žárlila. Ale ona taková je.

Univerzální recept nefunguje.

Těžko ho přiměješ "mít rád". Ale pokud je to spíše to, že mu prcek leze na nervy a z toho pramení averze, tak bych staršímu dala možnost mít chvíli oraz od toho malého. Prostě udělat společný čas a program jen se starším, u nás to starší hrozně ocenil.