Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Rose a jerry, no já jsem blbá. Sorry.

Huso, jak už tu padlo - je dobré být ráda tomu, jak to je.

Přesto mi nedá, musím napsat. S bratrem máme stejnou výchovu, slovník, humor, rodinné vtípečky, hlášky, mimiku, samozřejmě zážitky... učila jsem ho číst, pádlovat, lyžovat. Takovou blízkost s nikým z přátel, které jsem si stejně nevybrala (se mi tak nějak přihodili ), prostě mít nemůžu přesto, že je znám půl století. Stejnými slovy a výrazem tváře oni myslí malinko něco jiného, než my "doma". Je to jiný vztah.

Stejně blízko, jako mám k rodičům a bratrovi, mám už jen k dětem. A to jsme s MM hodně propojení, dospívali jsme spolu, a pak již skoro všechno spolu... ale holt jsme vyrůstali v jiných rodinách (byť kulturně velmi podobných), první krůčky fyzické i sociální jsme spolu nedělali.

My toho s bratrem celkem moc nenakecáme, moc se nevídáme (to víc se švagrovými), ale když už se vidíme, rozumíme si absolutně. Ani dědictví nás vztahově nijak nenahlodalo.

Jo to taky - MM byl ze 4 sourozenců, a tahle velká rodina, ve které se hodně vídáme a máme dobré až skvělé vztahy, je mi velkou oporou i po MM smrti. Švagrové, švagři, neteře, synovci... a teď kromě vnuček radost i z prasynovců a praneteří

Inko, já taky. Nikdy jsem sourozence nechtěla, ani v dětství, ani v dospělosti. A když kolikrát čtu, jak špatné mají vztahy, jak si ubližují navzájem, hádají se o dědictví, tak jsem šťastná, že nic z toho nemusím řešit.

Tak je dobry byt spokojeny s tim jak to bylo.. My jsme s dcerenkou ted u segry peceme cukrovi. Vcera jsme do noci zdobily se segrou a mamkou pernicky a desne jsme se u toho nasmaly. My nejsme ani jedna na titernou rukodelnou praci. Pernicky vypadaji, jak kdyby je zdobily prvnaci, ale jse delany s laskou. Dcera, kdyz vydela jak se u toho ""tlemime"" to nejde jinak nazvat, tak rika, co jste pily.