Já bych to jako "dítě" třeba vědět chtěla...už pro to, že i ty kořeny jsou důležité, jen pro tu informaci, a pro určitou kontinuitu rodiny. Jsou tam nějaké geny, nějaká "nitka", která často prochází celým rodinným pokolením...
Osobně si myslím, že ten člověk v podvědomí stejně ví, že si prostě uvnitř "pamatuje", jako si pocitově dokáže upamatovat na porod a na těhotenství a další a další.
Možná, že by mu (tomu nevědoucímu adoptovanému) to mohlo pomoci pochopit určité věci...určité dispozice, určité tendence...
Mám v rodině dospělé adoptované dítě...a ta kontinuita tam chybí, vnitřně nechápe tolik věcí spojených s rodinou a chybí tam ty vazby...a ví to, že je adoptované, biologické rodiče nezná.

taky dokážu pochopit nezletilou mámu nyní v letech, že může hořce litovat tehdejšího pochybení...a že by tak ráda věděla...nevíme přece, v jaké byla situaci, když miminko dala k adopci. Nesoudila bych tak přísně (však kolik žen bylo dobrovolně na potratu, taky se svého "budoucího" děcka vzdaly). A tady se to dítě narodilo, ten vztah byl přerušen, ale to spojení matka - dítě tam určitě nějakou dobu běží, i když biologická maminka není přitomna.
Mám kamarádku, co porodila v 17, její máma ji přinutila dát na určitou dobu asi 2 měsíců dítě do kojeňáku, tenkrát to asi jinak nešlo...pokud maminka neměla zázemí. Pak si ji vybrečela zpět a nějakou dobu mohly být s dcerkou "doma", než se dokázala postarat sama...její dceři je teď taky něco přes 30.